Tak už se konečně pusťte …

Dnes jsem dostala inspiraci napsat tento článek o odpoutání se. Někteří mí čtenáři mají s tímto krokem problém. Věnuji se mu ve svých eBoocích, dnes vám o tomto kroku ale napíši víc.

Je totiž pro celý proces přání si zásadní.

Protože bez odpoutání se často přání nesplní.

Někteří lidé se mylně domnívají, že odpoutání se znamená zapomenout na to, že vůbec něco chtěli. To ale odpoutání se není.

V angličtině se říká detachment a nebo letting go. Let go se dá přeložit jako nechat to být a já už na toto téma psala.

I to ale není zcela přesné. Neznamená to nechat být své přání a nechat ho ladem. Jak se dozvíte v tomto článku, to totiž může znamenat, že nikdy nepřijde.

Když totiž nejste energeticky připraveni, pak k vám přání přijít nemůže. To je zákon, zákon přitažlivosti.

Co to znamená být energeticky připraven?

Být naladěn na stejnou frekvenci. Je to stejné jako když uvnitř víte, že je již přání splněno, a tak pokračujete ve svém každodenním životě a už na své přání ani nečekáte, víte, že je na cestě.

Nejjednodušeji bych správné odpoutání se od konečného výsledku vašeho přání přirovnala k těhotenství.

Když je žena těhotná a očekává svého potomka, pak je ve stavu, kdy ví, že v ní plod roste a vyvíjí se.

Nechodí k doktorovi třikrát denně, aby se přesvědčila, že v ní dítě pořád je a že tedy za pár měsíců přijde na svět. Stále žije svým životem jako dosud, stále se směje a chodí ven s přáteli. Změní se pouze to, že se začíná těšit a přizpůsobuje prostředí, ve kterém žije, příchodu nového člena rodiny. Ví, má neochvějnou víru, že za pár měsíců, se její přání splní a děťátko bude na světě. A tak připravuje pokojíček, s manželem jedou koupit postýlku, přemýšlí, kam ji dají, nakoupí vše potřebné. Stará se o své tělo a stravu, aby malému dala potřebnou výživu. Jinak ale žije dál svůj život, tak jako dosud.

Jsou ale věci, které změnit musí, aby svému přání, svému děťátku pomohla a dodala mu vše potřebné. Již nekouří a nepije alkohol. Cvičí trochu jinak. Připravuje se na něj.

Je odpoutaná od výsledku a od negativních emocí. Nepřemýšlí, kdy přesně malý přijde a jestli bude mít pět prstů nebo šest. Nežádá znova a znova každý den, aby děťátko přišlo, to udělala jednou a semínko bylo zaseto. Nyní je v kroku tři – přijímá.

Aby mohla přijmout své miminko, znamená to, že na něj musí být připravena. A to je právě již zmíněné cvičení, vyvážená strava a přizpůsobení  svého okolí příchodu malého potomka. Nestrachuje se a nehysterčí, že malé nepřijde.

Určitě ale nezapomene na jeho příchod a neodstrčí toto přání někam do ústraní. To by mohlo miminku ublížit. Nemůže se chovat úplně jako dosud, nemůže pít a vykouřit krabičku cigaret denně.

Nemůžete očekávat, že se váš život změní, když děláte stále ty samé věci.

A stejně tak je to i s ostatními našimi přáními. Požádáme jen jednou, a pak jen přizpůsobujeme své vibrace a své okolí příchodu tohoto přání, tak aby se mohlo zhmotnit v našem fyzickém světě.

Nemůžete chtít vydělávat 150 000 Kč měsíčně a zároveň se neustále bát, že nezaplatíte účty za 20 000 Kč měsíčně. Neustále kontrolovat účet, jestli už přišlo těch 150 tisíc a nebo naopak od rána do večera přemýšlet, jak se to stane a jestli se to stane a jestli je to vůbec možné, aby se to stalo.

To je energetický rozkol. Bohatý člověk nekontroluje účet každých pět minut a nestrachuje se, jestli ty peníze přijdou a kdy a jak a jestli vůbec. To vše, vaše logika, ničí všechny ty cesty, kterými by k vám vaše přání mohlo přijít.

Nemůžete chtít partnerský vztah a lásku muže, když si sama sebe nevážíte a nemáte se dostatečně ráda.

To je opět energetický rozkol. I kdybyste muže přitáhla, bude odpovídat vašim vibracím, které nyní máte. A protože sama sebe nemáte moc ráda a vaše sebevědomí je na bodu mrazu, pak si přitáhnete jen takového muže, který vám dřív nebo později potvrdí, že nejste dost dobrá. Nebude se k vám chovat dobře.

Není to tedy o něm, ale o vás. Až když změníte své energetické pole a upravíte jej na vibrace sebelásky, vnitřní hodnoty a jedinečnosti, pak teprve můžete přitáhnout muže, který vás bude vnímat stejně a bude se o vás starat jako o princeznu.

Energetické pole nastavujeme s ženami v rámci online programu Bohyně lásky. Jestli sama bojujete se sebeláskou a nejste si jistá v kramflecích, můžete se k nám kdykoli přidat. Program je otevřený a lze do něj kdykoli vstoupit.

Není nic důležitějšího než sebeláska. Vše začíná u vás. Podstatou Vesmíru je láska.

Dnes a denně potkávám ženy, které trpí nedostatkem sebevědomí a sebelásky, i když ony samy jsou přesvědčené, že jsou sebevědomé dostatečně.

Některá přání jsou tak velká, že je člověk odloží stranou. Skoro jako by se bál, že se nikdy nesplní.

Jenže aby se splnila ta „velká“ přání, opět na ně musíme být energeticky připraveni. Když nejsme, tak se možná splní, ale tak jak rychle přišly, tak i rychle odejdou.

Krásným příkladem jsou lidé, kteří mají málo peněz, a pak najednou vyhrajou milióny nebo i miliardy v loterii. Jejich energetické pole není vibračně na takovou sumu připraveno. A proto do dvou tří let jsou na tom ještě hůř než před výhrou. Je to jenom proto, že jejich energie je energie chudého člověka. A kolem takové energie se peníze nemohou udržet. To je opět zákon přitažlivosti. Podobné přitahuje podobné. Tito lidé vysílají nízké vibrace a  ty peníze doslova odpuzují.

Dnes mi došlo, že i já někdy zapomenu a některá přání tak nějak odsunu na druhou kolej. A přání pak ne a ne přijít.

Přát si něco stačí jen jednou. Nemusíte si přát od rána do večera. Větší část, které byste se měli věnovat, je přijímání.

A právě s přijímáním souvisí odpoutání se.

Řekla bych, že odpoutání má dvě části:

1. odpoutání se od konečného výsledku,
2. odpoutání se od negativních myšlenek a pocitů.

Jedno souvisí s druhým.

Když se odpoutáte od konečného výsledku, tak to znamená, že necháte způsob, jakým k vám přání má přijít, na Vesmíru.

Není vaše starost to, jak se přání má splnit.

Vaše starost je začít myslet z vašeho přání víc než o něm přemýšlet zvenčí. A vaším úkolem je právě odpoutání se od negativních myšlenek a pocitů.

Já, když si něco přeju, tak si to přeju jenom jednou. Pak ale dělám další věci proto, abych cítila své přání jako splněné. Abych se dostala do něj a ne jen přemýšlela o něm zvenčí. A k tomu využívám vedené meditace a další techniky, které učím i své klienty.

Z mé zkušenosti vím, že když si něco přeju jen tak, že mi to prolétne hlavou a nebo si to i napíšu, a pak na to zapomenu, tak se to ne vždycky splní.

Některá přání se takto sice splní, ale často jim to trvá velmi dlouho i několik let.

A také se mi stalo, že jsem si něco přála, ale nějak jsem si toho nevšímala a řekla jsem si, ono to přijde, až na to bude ta pravá chvíle, pak ale uplynuly i dva roky a nikde nic, až už mě to nebavilo, a tak jsem se vědomě rozhodla, že už je čas.

Rozhodnout se má v sobě obrovskou sílu

Takže pak se rozhodnu a oznámím Vesmíru, že jsem ready, pak většinou začnu dělat další věci, které mě vtahují do přání – meditace, najdu potřebnou literaturu, popřemýšlím, co bych dělala a co budu potřebovat, až tu přání bude. Tyto odpovědi, co mám dělat a jak se připravit většinou získám z meditace od svého budoucího já.

Posledních pár let dělám právě tyto věci navíc. Během meditace se spojuji se svým budoucím já, třeba dva roky ode dneška, které už žije tak, jak chci žít já a nechám si od něj poradit, ukázat její život, atd.

Tato technika je velmi silná a mě se opravdu osvědčila. Jsem ráda, že mám k dispozici tak silné meditace, které mě naučila Christy a u kterých často pláču dojetím, že vidím to, co jsem tolik doufala, že uvidím. Vím pak, že jsem na správné cestě a v mé budoucnosti to opravdu je.

Spojení s budoucím já je velmi silné a dojemné a hlavně účinné. Jsou to meditace, kterými provázím své klienty během skupinových koučinků jako je Vytvořte si harmonický vztah duše a Přitáhněte si ideálného partnera/partnerku.

Podobnou meditaci najdou i ženy v online programu Bohyně lásky, který je samostudijní a ženy do něj mohou vstoupit kdykoli. Na tyto meditace nedám dopustit a kdo je zkusil, tak je ohromen jejich sílou.

Klienti z nich vždy mají úžasné zkušenosti, ráda se ptám, hlavně při koučinku se ptám, jaké to bylo, jestli něco viděli a případně co a jak se cítili, když se setkali se svým budoucí já, co se dozvěděli.

Je to velmi silné a důležité pro další vytváření toho, po čem člověk touží. A já jsem vždy dojatá, když se spojuji se svým budoucím já a jedná se o něco velkého, co je v mém životě důležité. Občas mi mé budoucí já sdělí něco, co jsem doufala, že už bude lepší a ono to tak není.

A tak mám vlastně zpětnou vazbu, že na tom mohu pracovat víc, aby mi při příštím setkání nebo mé další budoucí já třeba o další rok později mohlo již s úsměvem říct, je to v pořádku a je to tady, žiju ten život, který jsi pro mne vytvořila.

Dřív jsem svá přání nechávala náhodě, prostě jsem si je napsala a šla životem dál a hodně z nich se splnilo, jenže byl tu problém, tedy jich bylo víc. Přání se splnily tak nějak kdy se jim chtělo, často po několika letech a navíc jsem na ně nebyla tak připravená, jak jsem si myslela.

Kdežto dnes už na to jdu jinak, přeju si jen jednou, to totiž stačí. Pak se spojím se svým budoucím já a případně cestuji do svého minulého já, ke svému dítěti, které ve mně stále je a které v některých životních oblastech potřebovalo zahojit, jako třeba vztahy.

Zde jsem toto dítě zahojila a vytvořila pro něj nové podmínky a ejhle, najednou je tu jiná žena. Ta, která měla jiné, lepší dětství. Děláme to i v koučinku Přitáhněte si ideálního partnera.

Je to velmi zajímavé a lidem se to líbí. Někdy jim to hned na poprvé nejde, ale po druhé a potřetí již cítí, jak se jejich vnitřní dítě uzdravuje a to je krásné. Nahrávky mají k dispozici, a tak s meditacemi mohou pracovat i dál podle vlastní potřeby.

Na čem teď díky vedeným meditacím pracuju vám neřeknu :-).

A vám doporučím to samé.

Nechte si svá přání pro sebe!

Nikdy svá přání nikomu neříkám a vy byste také neměli.

Víte, ostatní lidé, lidé kolem vás, nemusí pochopit, o co usilujete a navíc, je stále příliš mnoho lidí, kteří vůbec zákon přitažlivosti neznají a nebo nechápou.

Nerozumí tomu, že to, jak byli vychováváni, je vlastně lež a život je úplně jiný, nebo jiný být může, když si osvojíme zákony Vesmíru a naučíme se pracovat se zákonem přitažlivosti.

Proto, pokud vám mohu poradit, nechte si svá přání pro sebe, a hlavně ta velká. Já většinou nikomu neříkám ani ta malá.

Často jsem doma slýchala, že jsem se zbláznila a podívejte na mne, mnoho těch bláznovství dnes i moji rodiče považují za skvělou věc. Anglií počínaje, podnikáním konče.

Když jsem ve 22 letech přišla s tím, že za měsíc odjíždím na rok do Anglie, rodiče měli málem infarkt, hlavně maminka. Později mi otec řekl, že celý první rok doma probrečela.

Jenže v té době jsme ani já a ani oni nevěděli, že to nebude rok, ale budou to tři roky a ani jsme nevěděli, že původní plán stát se na rok au-pair se zvrtne a já po třech měsících z rodiny náhle odejdu, pojedu autobusem na druhý konec země (ze Swindon, tedy jihozápad na sever do Stoke on Trent), budu mít v kapse 50 liber a kamarádka z gymplu mě nakonec neubytuje a sežene mi bydlení u svého dobrého kamaráda Hamida, který je z Íránu a ona ho zná velmi dobře (už celé tři týdny s ním chodí do kurzu angličtiny) :-).

To kdybych věděla i já, možná bych zůstala doma :-), ale teď bych tu nepsala tento článek, protože bych se nenaučila skvěle anglicky, nemohla bych studovat koučink až v Americe, neměla bych zahraniční přátele a partnery, nepracovala bych pouze pro zahraniční manažery a společnosti a hlavně bych nezískala mentalitu člověka, který žil v zahraničí a který se nebojí riskovat. Mí přátelé jsou buď cizinci nebo lidé, kteří žili nějakou dobu někde venku. Prostě jsou jiní a myslí jako já. A mně to tak vyhovuje.

Víte, v dnešní době je to normální, když lidé jedou někam ven studovat, dnes je i normální, že dospívající jdou do Starbucks na kafe, ale já jsem jiný ročník a jsem hlavně jinak vychovávaná. Takže já v 17ti seděla maximálně na zastávce autobusu :-), to se u nás tak dělalo.

Na nic jiného nebyly peníze a peníze z brigády jsem samozřejmě musela dát za nějaké lepší oblečení, protože maminka by mi říkala, že nic jiného, než to co mám, prostě nepotřebuju. No a navíc pro moji rodinu už jenom fakt, že se někdo vzdálí z mé rodné vesnice, je prostě šok, takže představa, že jejich čtvrté a nejmladší dítě odjede někam pryč ze země, musel být absolutní šok.

Jenže už tehdy jsem věděla, že jim mohu něco říci, až ve chvíli, kdy budu zabalená, ten tlak nesmyslných strachů a výčitek, že je opouštím a nejsem dobrá dcera, bych prostě nevydržela.

Od té doby neříkám nikomu nic. A už vůbec ne svá přání, u kterých nejdřív sama musím zpracovat své strachy.

Nechávám si to pro sebe až do chvíle, kdy je ruka v rukávu, jak se říká.

Můj odjezd do Londýna byl dost překotný a tehdy jsem se jeden den rozhodla, za měsíc měla rodinu, oznámila to doma, zabalila a během tří týdnů frčela autobusem 18 hodin do Londýna.

To jsem si ještě bláznivě myslela, že na mne budou čekat v Londýně u autobusu, to jsem se ale spletla. No mé zážitky z těch tří let v UK by vydaly na celou knihu a už asi deset let, od té doby, co jsem zpět v Praze (vrátila jsem se v roce 2006), přemýšlím o tom, že tu knihu jednou napíšu.

Sama někdy skoro nevěřím, že se ty příhody staly. Jako třeba ta s Hamidem. Bydlela jsem u něj celé tři týdny. Bohužel od té doby jsem ho vlastně neviděla. Přitom mi zachránil život a byl to ten nejhodnější člověk, kterého jsem poznala. No a hledejte v Anglii muže s křestním jménem Hamid :-). Ale někdy bych mohla vyslat přání, to mě napadlo právě teď :-).

Díky němu jsem se dostala do Londýna, kde jsem pak strávila téměř tři roky svého života, zažila mnoho krásných i špatných věcí a možná proto je teď Londýn mým druhým domovem, na který prostě nedám dopustit.

Angličtina je můj život a nejenom, že v ní koučuji, ale také v ní denně čtu, mluvím, medituji, přemýšlím a píši si zápisky.

Takže to je ten důvod, proč někdy do svých článků píši anglické výrazy. Ne proto, že chci machrovat a být cool, jak se dnes říká, ale proto, že když mě potkáte v kavárně a budu mít zamyšlený výraz v obličeji, na 90% právě přemýšlím a většinou je to právě v angličtině.

Protože jsem před chvílí nejspíš něco v angličtině četla, shlédla video nebo si něco napsala. A tak se mi někdy stává, že když mě někdo vytrhne, odpovím mu anglicky a nebo jen tupě zírám, protože v tu chvíli ani nevím, kde jsem. Což je v centru Prahy velmi snadné, ztratit se ve své mysli. Protože v té kavárně je víc cizinců než Čechů, tak když mě někdo vyruší, v první chvíli kolikrát zapomenu, že jsem v Čechách :-).

Ale za těch skoro 15 let už je člověk tak nějak zvyklý a ani mu to nepřijde, že se víc pohybuje mezi cizinci než mezi Čechy.

Angličtina mi ale trochu změnila češtinu, čehož se od svého návratu nemohu zbavit. Hodně lidí si myslí, že pocházím z Moravy, je to až úsměvné. Protože já jsem na Moravě byla několikrát jako turista, ale jinak jsem Pražák jako poleno. Sice Pražák z vesnice, ale z vesnice, která je hned na okraji Prahy, takže od 15ti let jsem v Praze denně. Mnoho lidí mi to ale nevěří.

Ten první rok, kdy jsem se vrátila z Londýna byl ale nejveselejší, vlastní rodiče mi nerozuměli. Česká slova jsem hledala jen stěží a má čeština zněla divně. Moje maminka mi často říkala: „můžeš mluvit normálně, vždyť ti ani nerozumíme“, 🙂 jenže já nevěděla, co to je normálně. Tehdy jsem samozřejmě neznala českou televizi, a tak mi často říkala, že jsem jak, když jsem přilétla z Marsu, neznala jsem všechny ty vítěze Superstar a podobných pořadů. Ty ale neznám dodnes. Většinu mladých zpěváků a herců prostě neznám.

Přestala jsem koukat na televizi a je to znát. Tehdy po Londýně to byl ale extrém, to jsem opravdu ty tři roky českou televizi neviděla. Dnes si ji přeci jenom čas od času zapnu, i když mám raději starší filmy, především komedie ze 70.let.

No a tak jsem se zase rozepsala a zabředla někam jinam. Asi proto, že teď připravuji něco více o sobě, abyste si mohli přečíst víc, než jen můj strohý příběh. A tak se občas zapomenu a rozepíšu se.

To, co jsem vám chtěla říct je, že vaše přání oslabíte, budete-li je sdílet s ostatními. Oni nejsou vy a oni ani neznají to, co vy. Proto se vás mohou snažit od vašeho snu odradit. Někteří proto, že to s vámi „myslí dobře“ a bojí se, abyste nebyli zklamaní. Jiní proto, že jejich omezené myšlení prostě nezná nic jiného a ti další proto, že vám závidí i to, co ještě ani vy sami nemáte. 🙂

Ale ta představa, že byste to měli a oni ne, je pro ně tak děsivá, že vás raději svedou z cesty hned a dokonale vám vysvětlí, proč je vaše přání totální blbost. Na to jsou někteří lidé doslova experti. Já jim říkám obývákoví experti. Sedí doma v obýváku u televize nebo někde v hospodě, ale mluví tak, jako by procestovali celý svět a zkonzumovali veškerou moudrost světa. Tak pokud někoho takového máte v okolí a vždy vám „dobře“ radí, tak to pusťte dovnitř, a pak zase ven a raději se poraďte se svým vyšším já. Protože jinak skončíte taktéž ve vašem obýváku nebo u piva a dál už se nedostanete.

A to by byla škoda.

Nedejte se a nechte si to pro sebe. Věřte mi, svého snu pak dosáhnete snadněji a až bude splněný, pak teprve se můžete některým lidem svěřit a pochlubit. Přesto se ale i tak najdou tací, kteří vám hned oznámí, proč to nevydrží nebo proč o to přijdete.

A opět někdo vám to řekne proto, že je tak negativní a tak se bojí, že prostě nedokáže vidět nic pozitivně a ten druhý proto, že vám prostě závidí a jeho jediný úspěch je ta televize v obýváku.

Sněte ve velkém a věřte, že vaše přání vznikají a budou vznikat jenom proto, že je více než možné je uskutečnit. Ten jediný člověk, který vám v tom může zabránit, jste vy sami.

Protože i když se najde nějaký pesimista, který se vás snaží svézt z cesty, pak jej poslechnete jenom tehdy, když už ve vás ten červíček nedůvěry a nízkého sebevědomí beztak hlodá. Nedejte mu šanci a zpracujte ho. Je na tom stejně jako váš kamarád z obýváku, prostě má omezené myšlení a bojí se neznáma.

Ukažte mu své sny a dodejte mu odvahu. On se pak časem přidá a stane se z něj váš nejvěrnější parťák na cestě za vašimi sny. Ten červíček je přeci vaší součástí. Zahrňte ho láskou a on vám to mnohokrát oplatí.