Co můžu ztratit?

Možná to máte podobné jako já. Když přijde na nějakou novou věc, na kterou nejste zvyklí a u které je potřeba překonat počáteční strach, máte tendenci předstírat, že nemáte čas, najednou jste zavaleni prací a nebo zrovna teď musíte uklidit celý dům, protože jinak se stane něco hrozného.

Nejvíc jsem takové období zažívala při studiu vysoké školy. Chodila jsem do práce na plný úvazek, bylo mi téměř třicet a nemohla jsem si dovolit studovat denně. Od malička jsem studijní typ a baví mě vzdělávat se a růst a objevovat. Ale přiznám se, že studium vysoké školy mě bavilo tak maximálně v prvním a druhém ročníku, kdy jsem byla ještě nabitá elánem a chtěla se dozvědět něco nového. Od třetího ročníku se mě další čtyři roky zmocňoval nepříjemný pocit, proč to vlastně dělám? K čemu mi ta škola bude? Vážně se chci učit nazpaměť nesmyslné věci a psát testy u profesora, který vyžaduje přesnou citaci z knihy? Možná proto, že ji napsal on?!

Neměla jsem čas skoro na nic a náš vztah s partnerem hodně trpěl, a to především v období zkoušek. Vždycky mi říkal, poznám, že se blíží zkouška, hádáš se se mnou kvůli nesmyslům. A měl pravdu, nervozita vždy stoupala a čím více se zkouška blížila, tím uklizenější byt jsme měli :-).

Možná to máte stejně. Když se blíží něco, co nechcete dělat, co znamená opustit vaši zónu pohodlí a udělat ten krok do nepohodlí a do neznáma, raději nemáte čas, musíte uklízet, prát, žehlit, prostě cokoli, jenom abyste se vyhnuli tomu kroku nebo tomu rozhodnutí, které je před vámi.

Cizím slovem se tomu říká prokrastinace. Oddalujete problém, řešení problému, rozhodování.

Proč to děláme? Máme strach.

Všechny věci, které v životě děláme, děláme ze dvou důvodů:

1. Chceme se cítit lépe, šťastnější.
2. Chceme se vyhnout nepříjemným pocitům a vyhnout se tak trápení a bolesti.

Ten druhý bod je velmi častý a děláme ho podvědomě.
Často chceme třeba peníze, ale když nám do cesty vstoupí úžasná příležitost, ať už je jí kurz, který nám pomůže získat víc peněz nebo možnost investovat naše našetřené peníze, prostě se stáhneme. Najednou nemáme čas, musíme uklízet, prát, starat se o děti.

„Na to já nemám, to je drahé.“

„To já nemůžu, na to já prostě nemám čas.“

„Já bych moc rád, ale moje zdraví mi to neumožňuje.“

Slyšíte to? blablabla

To z vás mluví váš strach. Ten tichý hlásek uvnitř vás, který říká: „to je blbost, vykašli se na to“. O tomto hlásku jsem nedávno mluvila i na první hodině programu Principy hojnosti.

Je to ten malý šotek uvnitř vás, který se vás snaží odradit. Nechce, abyste šli do akce a změnili svůj život. Tenhle „tichý“ hlásek uvnitř vás někdy křičí tak, že i kdybyste chtěli sebevíc, on vás zastaví. Prostě se radši ukřičí.

Vy ho ale můžete utišit. Můžete ho ignorovat, poděkovat mu za sdílení a i tak jít do akce a změnit svůj život tady a teď.

A pokud nevíte o jakém „tichém“ hlásku to mluvím, pak je to ten, který vám teď našeptává: „co to tady proboha ta ženská plácá?!“

Tak to je přesně on! 🙂
Jsem od malička logicky zaměřená.

Matiku jsem milovala a vždy mi šla. Jakmile pochopíte logiku jednoho příkladu, pak vypočítáte všechno, co je tomuto příkladu podobné.
Logické úlohy ve mně vždy vyvolávaly stejné vzrušení jako ve mně vyvolává na příklad káva. Ten adrenalin, který stoupá vzhůru. Od malička jsem byla soutěživá a ráda jsem vyhrávala. Což není zrovna ta nejlepší vlastnost a nyní jsem se naučila s lidmi nesoutěžit, ale vnímat sama sebe jako jedinečnou originální bytost, která nemá konkurenci.

A je to tak, každý jsme originál a každý jsme jedinečný s výjimečnými schopnostmi, které máme jenom my a nikdo jiný na tomto světě je nemá. Mé Bohyně vědí, o čem mluvím, vždyť je to učím již v první lekci programu.

Díky mé logice jsem se naučila 3 kroky, které mi pomáhají při mém rozhodování.

Tak zrovna nedávno jsem pracovala na svém zahraničním projektu a potřebovala jsem asi 50 lidiček ze zahraničí a to nejlépe z USA, kteří se na tento projekt podívají a nejlépe jej ohodnotí a ještě lépe, ohodnotí jej kladně.

Jelikož mám spoustu zahraničních přátel, ale jen velmi málo z nich žije v USA, tak jsem se začala bát. Jak já to udělám. Znám sice hodně lidí v USA, ale jen hrstka z nich mi jsou tak blízcí, abych je o tuto pomoc požádala.

Strach udělat ten první krok a oslovit lidi, které sotva znám, se okamžitě objevil. Ten malý tichý hlásek mi začal okamžitě křičet do ucha: „Kdo si jako myslíš, že vlastně jsi, že by ti měli pomáhat a trávit čas nad tvými projekty lidé, které vlastně ani neznáš?“

No a protože už moc dobře vím, jak s tímto hlasem pracovat, poděkovala jsem mu za sdílení a šla sepisovat seznam lidí, které oslovím.

Navíc jsem použila svoji tříkrokovou metodu, jak si ujasnit možná nebezpečí a rizika a hlavně, jak přijmout svůj strach. Ten je totiž často úplně nesmyslný a nelogický.

Možná zjistíte, že i ten váš strach je vlastně nesmysl a že se nejedná ani tak o strach, jako o ten tichý hlásek vašeho ega, který se bojí, že se budete snažit změnit a změnit svůj život. No a naše ego, tenhle tichý hlásek změnu přímo nesnáší a za každou cenu se nás snaží udržet tam, kde jsme. V klidu a bezpečí našeho domova.

3 kroky k přijmutí svého strachu a ke správnému rozhodnutí:

Zeptejte se sami sebe:

1. Co mě to stojí, když neudělám tento krok a nepůjdu do akce?
2. Co můžu získat, když tento krok udělám. kam se můžu posunout?
3. Co můžu ztratit a co nejhoršího se může stát?

Tímto třetím krokem často zjistíte, že se vlastně nic stát nemůže, o život nepřijdete, ani o zdraví a když to, co se může stát porovnáte s tím, co můžete získat, pak je rozhodnutí najednou jasné a lehké.

Já jsem u kroku jedna ihned věděla, že mě to stojí mé několikaměsíční úsilí, čas a práci, které jsem projektu věnovala. Získat můžu hodně a ztratit vlastně vůbec nic, maximálně 1 hodinu času, kdy rozešlu email všem lidem, které znám i skoro neznám a kteří by mi mohli pomoci můj projekt dotáhnout do konce a pomoci mi tak zhodnotit svoji práci a úsilí několika málo posledních měsíců.

Takže jsem pochopitelně šla do akce a výsledek?

Nad mé očekávání 🙂 téměř všichni, které jsem požádala o pomoc, nadšeně souhlasili.

Divíte se?

Víte, možná je to pro vás nová informace, ale většina lidí ráda pomáhá druhým, a proto když je požádáte, tak vám velmi mile rádi pomohou.

Proto kdykoli se budete rozhodovat, uvědomte si, že váš strach, prokrastinace je vlastně ten malý hlásek uvnitř, který se vás snaží udržet, tam kde jste.

Říká se, buď budete úspěšní a šťastní nebo budete mít pravdu a pohodlí. 🙂

Přeji vám krásný den a ještě lepší rok!

Rok, kdy se naučíte rozhodovat se ve svůj prospěch a štěstí, protože život vám může proplout mezi prsty dřív než se nadějete, a pak už vám nezbyde, jen litovat toho, že jste nedokázali přijmout svůj strach a utišit toho šotka, který vám radil zůstat stát na místě.
„Kdo chvíli stál, již stojí opodál – den žádný dvakrát se již nenarodí, čin dvakrát neuzraje.“ – Jan Neruda