Vesmír vám nic nedoručí! Na to zapomeňte.

Dle přání jedné čtenářky doplňuji inforamaci, že článek je spíše pro pokročilé čtenáře. Pokud je pro vás zákon přitažlivosti zcela nové téma, kterému navíc moc nevěříte, zkuste si nejprve přečíst mé staré články.

Jste trpěliví a stále nic? Pak možná děláte něco špatně.

O čem je vlastně trpělivost? Trpěliví lidé jsou lidé, kteří na něco čekají. Jenže někdy je potřeba říct trpělivosti A DOST!

Pokud trpělivě čekáte, až vám Vesmír něco doručí, pak je ještě hodně práce uvnitř vás, abyste pochopili, že Vesmír pro vás neudělá zhola nic.

Vesmír nemá sílu vytvořit pro vás takový svět, který si přejete zažívat, jestliže to, co chcete, ještě není uvnitř vás.

Vesmír není inteligentní stvoření, které ví, co a jak chcete mít nebo zažívat. Vždy reaguje na to, co je uvnitř každého z vás. Pokud je uvnitř vás chaos, váš život bude chaos. Jestliže je uvnitř vás bolest z rozchodu, pak nejspíš ve své současné realitě hodně trpíte a trápíte se.

Jestliže trpělivě čekáte, až se něco stane, pak budete čekat třeba i celý život a roky utíkají velmi rychle. To vám mohu potvrdit. Nikdy nečekejte na nic a na nikoho a jděte a žijte TADY a TEĎ.

Možná se vám váš současný život nelíbí. Pak máte moc a sílu to změnit. Ale Bůh či Vesmír nebo jakkoli tomu říkáte tu moc prostě nemá a to je holá pravda.

Lidé se často obracejí k Bohu, aby pro ně něco udělal. Tím jsou ale stále v pozici oběti, která nemá sílu svůj život změnit, která není ochotná přijmout za svůj život stoprocentní zodpovědnost.

Často se mě lidé ptají na názor, co si myslím o této situaci nebo tamté a u dotazů typu: „Nemám peníze, co mám dělat? Prosím poraďte mi.“ se někdy musím i pousmát.

Víte, já nejsem vševědoucí a ani nemohu. Nejsem vědma a ani na kartářky a podobné věci jako kyvadla či cokoli jiného já osobně nevěřím. Mohu přijmout zodpovědnost pouze a jenom za svůj vlastní život. Nemohu radit někomu jinému, co je pro něj správné a co ne. Tím bych přijímala zodpovědnost za něj a jeho život a to ani není možné.

V posledních letech jsem se dost posunula, a tedy se ani neobracím k andělům a ani k Bohu či Vesmíru. Vím totiž, že Vesmír pro mě neudělá zhola nic. Tu změnu v sobě musím zažehnout já sama, Vesmír pak jen reaguje na to, co je uvnitř mě. To je celé. Dá se tedy říci, že Vesmír není tam někde venku, ale je uvnitř mne.

Přijměte stoprocentní zodpovědnost a váš život se změní!

Lidem neradím, nejsem poradce. Jsem koučka a koučink není poradenství. S klienty máme dohodu a oni vědí, že jsem jejich parťák, který jim ukazuje cestu. Ukazuju jim to, co možná sami nevidí. Vedu je, ale neradím. To, co je relevantní pro mě, může být pro jiného zcela irelevantní. Řešení vhodné pro mne, může mít pro druhého zcela opačný výsledek, tedy negativní.

Nedovolím si lidem radit, protože nemohu vědět, co je pro ně nejlepší. Lidé, kteří chtějí radu pro tuto nebo jinou situaci a nebo i můj názor nejsou vnitřně dostatečně silní. A proto hledají rady a názory u jiných lidí, ať jsem to já nebo kartářka nebo kyvadlo či cokoli jiného. Přiznám se, že mnoho z těchto technik ani neznám.

Nicméně i já sama jsem v minulosti několikrát navštívila kartářku. A spíš mi pomohla „dodělat“ to, co jsem sama pokazila. Neviním ji. Byla moje chyba obrátit se na kartářku, která o mně nebo o mém životě nic nevěděla. To, co viděla a radila mi bylo jenom odrazem toho, co se  tehdy dělo ve mně. Uvnitř mého bytí. A byl to totální chaos. Takže je jasné, že mi radila pouze na základě mého minulého a daného (v té době současného) já. Jelikož jsem ale v té době nebyla vnitřně dostatečně silná, tak i když jsem s ní vlastně nesouhlasila a myslela si, že říká nesmysly, nechtěně mi pomohla zvětšit mé obavy a strachy, a tím zničit to, co jsem si chtěla v té době vytvořit.

Dnes to vím, dnes jsem jinde a hlavně dnes se obracím pro rady do svého nitra. Nevěřím nikomu tam venku, jen sama sobě. Využívám sice techniky, ale proto, abych měnila své nitro a své nastavení. Ne proto, abych se ujistila, že jdu správným směrem. Protože to, jestli je ten směr správný nebo ne, určuji zase jenom já.

Často lidem na svých kurzech říkám: „Nevěřte mi ani slovo, ale jděte a vyzkoušejte to.“
Každý si na určité věci musí přijít sám. Každý navíc v danou chvíli vidí jen to, co je připraven vidět, kam ho pustí jeho vědomí. To se neustále rozšiřuje, alespoň u lidí, kteří se sebou něco dělají a tedy rostou, osobnostně a spirituálně. U mé práce je důležité vidět dál než vidí klient. Je nezbytné, aby mé vědomí sahalo tam, kam možná ještě vědomí klienta ani nesahá. Tedy abych jej dokázala vidět v realitě, u které on sám má zatím pocit, že pro něj není možná.

To jestli se pro ni rozhodne a nebo se rozhodne pro jinou realitu, to je již na něm. Je jen a jen jeho rozhodnutí, jaký život chce žít. A můj názor zde není vůbec podstatný. Jak jsem již řekla, to, co je dobré pro mne, nemusí být dobré pro jiného. Klient sám se musí rozhodnout, kam až chce růst, co vše si chce v životě dovolit.

Protože nejde o to, že něco nemůžete mít, ale abyste to mít a zažívat mohli, musíte si to předně dovolit.

Fáze spirituálního růstu, kterými jsem dosud prošla

Moji práci nepovažuji za ezoteriku. Někdo zřejmě ano, ale já ji tak nevnímám. Mým úkolem a vizí je lidi posilovat. Mnoho ezoterických učení v lidech podporuje závislost. Lidé totiž dokáží být závislí na ledasčem, třeba i na ezoterii. Ale i na hledání technik, které je posunou dál. Někdy mám pocit, že skáčou ze závislosti do jiné závislosti, protože jsou vlastně závislí na tom být závislí. 🙂

Je mnoho fází, kterými lidé jako já, takže i vy, projdou. Alespoň dle mé zkušenosti.

Fáze 1 – plné nevědomí, i zde můžou mít lidé skvělý život!

Žijí v nevědomí své schopnosti tvořit si svůj život vědomě. Někteří žijí i lépe než ti, kteří znají zákon přitažlivosti. Jiní si doslova ničí život, protože neví, co vše jejich mysl dokáže.

Fáze 2 – zájem o ezoteriku a osobnostní růst, fáze hledání.

Tato fáze nastane buď proto, že člověk hledá smysl života, zjišťuje, proč tu je a co je jeho cílem, cílem jeho cesty. Tato fáze může nastat v důsledku nějaké silné emotivní zkušenosti, jako je rozchod, smrt blízkého člověka, deprese, nevyléčitelná či jiná nemoc, která člověka zasáhne. Člověk se do druhé fáze může dostat i kvůli nespokojenosti se svým průměrným životem. Má pocit, že tu pro něj musí být víc. Začíná chtít víc, necítí se naplněný, vnitřně šťastný. Do této kategorie spadá řada mých klientů. Ti zbývající jsou většinou po bolestivém rozchodu.

Fáze 3 – počátek spirituálního probouzení, tedy pochopení, že život si můžeme tvořit sami.

Ve třetí fázi člověk vnitřně chápe, že život se mu neděje jen tak sám od sebe, ale on je tím autorem, který píše scénář svého života. Nejenom, že to chápe, ale začíná svůj život skutečně psát. Objevují se synchronicity – můj starší článek o synchronicitách najdete ZDE.

Fáze 4 – snaha změnit své vnitřní nastavení, hledání tam venku, techniky, způsoby, andělé atd.

Pak přijde období, kdy si člověk uvědomí, že sice může psát scénář svého života, ale jeho podvědomí mu často brání psát ten nádherný příběh. A tak vstupují na scénu techniky a nástroje, které pomáhají přepsat vnitřní nastavení, a tím autor dostává ten čistý nepopsaný list papíru, na který může volně psát a vkládat ty zážitky, které chce zažívat.

Je to ale také období, kdy se lidé stále obracejí na něco a nebo někoho tam venku, Boha/Vesmír, anděly, kyvadla. Jako by sami sobě stále dostatečně nevěřili.

Pak se ale posunou do páté fáze, kde pochopí, že vše, naprosto vše, je uvnitř nich samotných, a proto není třeba obracet se tam ven.

Fáze 5 – probuzení a vnitřní síla a vědomí, že vše již existuje, Bůh existuje ve mně, Bůh jsem já, já jsem Bůh.

V této fázi člověk sice dále využívá určité techniky, které mu pomáhají v přepisu podvědomí a v posílení sebe sama. Zásadní rozdíl je ale v tom, že již lidé nehledají nic tam venku. Vědí a vnitřně cítí, že Bůh/Vesmír je součástí jejich nitra, a proto již nepotřebují žádný mezistupeň jako jsou andělé, karty, kyvadla a podobné pomůcky. Neobracejí se ani na Vesmír či Boha tam někde venku, ale vědí, že Vesmír/Bůh je uvnitř nich. Oni jsou Bůh/Vesmír a Bůh/Vesmír jsou oni.

Je možné, že těch fází je mnohem víc. Já jsem momentálně ve fázi 5 a tedy ty případné další fáze neznám, ne zcela. Ve fázi 5 chápete, že si můžete stěžovat, jak chcete, ale nemá to cenu. Můžete prosit, ale je to ztráta času, a tak si přestáváte stěžovat a přestáváte prosit.

Já již nikoho neprosím, vím, že vše, co se mi děje venku, je odrazem mého nitra. Bůh je mojí součástí, a tedy jej nemusím hledat někde venku. Nemá to cenu. Ani nepotřebuji anděle nebo jiné prostředníky. Které jsem dřív prosila o pomoc a měla pocit, že jsou se mnou. Na anděly stále věřím, ale nyní vím a cítím, že je již nepotřebuji. Proč? Bůh a já jsme jedno. To, co umí Bůh, umím i já. Proč? Protože Bůh či Vesmír jen reaguje na to, co chci já, tedy spíš to, kým jsem já. Není to starý inteligentní pán, který mi dá to, co chci, ale je to energie, která reaguje přesně na to, co vyzařuji ven. A já vím, že ven vyzařuji to, kým jsem. Takže když chci zažívat něco jiného, musím se změnit já. Musím se již nyní stát tou ženou, která tu věc má nebo která již zažívá ten život, protože jenom tak budu vyzařovat tu správnou energii a tam venku se odrazí ten obraz, který chci zažívat.

Znamená to, že dokážu vytvářet lusknutím prstu? Ne. Možná to je právě ta fáze 6, 7, 8, atd.
Tam zatím nejsem, ale směřuji tam. 🙂

Nedávno jsem na FB, kde málokdy sdílím cokoli osobního, prohlásila „Děkuji, že mi pomáháte být lepším člověkem.“

Vsadím se, že mnoho lidí ani nechápalo, co jsem tím chtěla říci. Myslím lidi, kteří neprocházejí tím, co vy a nebo já.

Samozřejmě, že se cítím být dobrým člověkem již nyní. Myslím si, že jsem dostatečná. Ale myslet si něco a být tím člověkem je velký rozdíl. To zaprvé. A zadruhé si myslím, že nebudeme mít nikdy hotovo.

Lidé, kteří prohlásí, že všemu rozumí a vše mají vyřešeno a už nic víc nechtějí podle mě nemají vyřešeno zhola nic a chtějí toho ještě hodně. Ale možná jim křivdím a i já někdy dojdu do bodu, kdy toto prohlásím.

Tedy pokud jim není sedmdesát. Pak už člověk opravdu moc nechce. Chce být zdravý a vidět své děti a vnoučata. To většině starším lidem stačí ke spokojenému životu. Ale pořád vlastně něco chtějí a po něčem touží. Z toho mi tedy vychází závěr:

Život končí ve chvíli, kdy již po ničem netoužíte a nic nechcete. Přestáváte tvořit svůj život. Pak máte hotovo a už chcete jen odejít. Je to poslední přání, které chcete a po kterém toužíte.

A všichni moc dobře víme, že jakmile starý člověk už nic nechce, nic ho nebaví a přestává vidět smysl, pak velmi rychle z tohoto světa odchází. Z mého pohledu je to právě proto, že jeho základní potřeba a schopnost TVOŘIT v tu chvíli skončila.

Snaha být dokonalý versus stále rozšiřovat své vědomí

Důležité je také chápat, že jste perfektní takoví, jací jste.

Jak jsem psala v minulém článku, pokud cítíte, že máte nějaký problém a navíc se na něj zaměřujete, pak se nemůžete hnout z místa.

Když ale myslíte ze svého přání, tedy z té reality, kterou chcete zažívat, pak se začínají dít velké věci. Ty samozřejmě ze začátku nevidíte. Jenže jakmile do té reality vstoupíte fyzicky a začnete ji zažívat ve 3D světě, pak automaticky vznikne nová touha, nové přání a vy máte zase důvod přesouvat se do další reality, kde je ta nová věc nebo zkušenost. Opět nevěřím, že je možné, aby tato touha TVOŘIT někdy skončila.

Ale je pravda, že člověk časem pochopí, že přeskakovat z techniky na techniku a neustále se „štvát“, aby měl vše vyřešeno, je také nesmysl. Protože se stane na technikách a osobnostním růstu závislý. Pak se jen stěží posouvá dál, ale spíš stojí na místě. Na to pozor, prosím. V životě je potřeba balanc, rovnováha.

Člověk, který říká mám vše vyřešené a nic nedělá, tedy se neposouvá dál, ten nic vyřešené většinou nemá. Spíš nic neřeší, a tedy se nemění. Dá se říci, že je závislý na svém zvyku, ze kterého se mu nechce vystoupit.

Naopak ten, který pracuje neustále a hledá techniku za technikou a stále se ujišťuje, že jde správně, ten zase dělá tak moc, až se stane závislým na práci na sobě a dostává se do rezistence.

V poslední době přemýšlím, jestli se mi ještě líbí sousloví přání si, přát si něco od Vesmíru. Poslední dobou s tím vůbec nesouzním a to právě proto, co jsem již napsala výše. Jsem již nějakou dobu ve své vnitřní síle natolik, že Vesmír nevnímám jako něco většího než já a už vůbec ne jako něco inteligentnějšího. Vím, v čem musím mít jasno já a kam nemá cenu strkat svůj nos, protože o to už se zase postará Vesmír. Vždy ale v návaznosti na mé vnitřní nastavení.

Je dost možné, že s vámi tento článek nebude vůbec rezonovat. Buď proto, že věříte v kyvadla a kartářky víc než v sebe a nebo protože věříte v Boha, kterého jsem teď trochu degradovala. A to je v pořádku. Tedy to, že máte svůj názor a pohled, to je v pořádku. Pokud jsem se dotkla někoho, kdo věří v Boha jinak než já, pak se moc omlouvám. Není mým cílem kohokoli se dotknout.

Ačkoli jsem vychována v nevíře v Boha, vždycky jsem byla vedena k tomu, abych přijímala druhé proto, jací jsou, ne proto, čemu věří. A proto ať věříte čemukoli, je to vaše právo a není to moje věc.

Tento článek je vyjádřením mých myšlenek, pocitů a přesvědčení, které se v posledních několika měsících změnily.

Zřejmě budu i dál užívat některá spojení jako dosud, nejsou zcela mimo mísu. 🙂

A pro spirituální vývoj jsou naprosto v pořádku. Jak již slovo vývoj předesílá, vyvíjíme se, a tedy se vyvíjí i náš slovník a to jak myslíme, jak se cítíme a jaká máme přesvědčení.

Vesmír stále je mým parťákem, protože vždy když na něm nechám to KDY a JAK, tak se můžu spolehnout na to, že jakmile mám já uvnitř jasno, tato energie zařídí vše ostatní. Vše se ale odvíjí ode mne! A to je právě podstatné, abyste si z tohoto článku odnesli.

Vím, že mě čtou lidé zcela noví tomuto způsobu myšlení, ale i lidé, kteří mě sledují již řadu let.

Chtěla bych a je mým přáním, aby si každý našel to své tak, aby se mohl posouvat a vyvíjet svým vlastním tempem.

Vnitřní síla a pocit naplnění jdou ruku v ruce

Mým smyslem života se stalo pomáhat lidem cítit svoji vnitřní sílu a jít za svými sny a touhami. Ačkoli jsem to nečekala, přišlo to. V mém životě nastal zlom a já začala předávat to, čemu sama silně věřím. Vidím za sebou výsledky, které jsem si dřív nedovedla ani představit. Dnes je žiji a jsem za to vděčná. Není nic krásnějšího než vidět lidi kvést. Mým přáním pro každého z vás je, abyste v sobě našli tuto sílu, která vám pomůže měnit svůj život a svůj svět podle toho, jak chcete vy sami, ne jak někdo říká, že byste měli nebo by se slušelo.

Věřte předně sami sobě. I když to s vámi druzí myslí dobře, nemohou vám dobře poradit, protože nejsou ve vaší kůži, nemají vaše přesvědčení, váš současný způsob myšlení a cítění. A tedy z této pozice nemohou vidět a cítit to, co vidíte a prožíváte vy. To je přesně ten důvod, proč lidem neradím. Když nezažívám to, co právě oni a navíc, i kdybych to zažívala, tak to budu zažívat se svými pocity, přesvědčeními a se svým současným stavem mysli a tedy to, co bude v tu chvíli dobré pro mě, pro ně může být velmi špatné.

Proto, pokud chcete moji pomoc a vedení, je to možné v rámci koučinku. Je ale dobré dopředu vědět, že koučink a poradenství jsou dvě různé věci a já nejsem a nechci být poradcem. 🙂

Děkuji, že jste dočetli až sem, dnes ze mě myšlenky šlehaly tak rychle, až jsem je skoro nestihla zapsat. Možná je to tou vynikající kávou či skutečností, že mě čeká další cesta do milovaného Londýna. Možná proto, že je jaro a vše kolem pučí a kvete. A nebo proto, že letos cítím velmi silné energie a nebo jen proto, že je další jeden den, kdy mohu být na tomto krásném světě a mohu být s vámi.

Happy manifesting!!! 🙂