Věci a lidi si do života přitahujeme a nebo je odpuzujeme (We attract or repel)

Jak docílit toho, aby někdo zmizel z vašeho života?

To byl dotaz, který jsem před časem dostala. Odpověď je jednoduchá. Zbavit se věci nebo člověka je vždycky stejné. Jakmile se na něj přestanete zaměřovat, pak vyvibruje z vaší reality. U problémů je to stejné.

I já jsem si opět musela vědomě připomenout, že můj problém nezmizí, budu-li se na něj zaměřovat. Tím se totiž stane co? Začne růst a zvětšovat se.
Nechala jsem se unést a můj hněv mi začal nedělat dobře. Najednou jako by se ve mně rozsvítila kontrolka STOP, STOP, STOP!

Uvědomění je základ všeho. Pak teprve můžete začít něco měnit. Když si to ani neuvědomujete, pak nemáte moc a sílu cokoli změnit. Jakmile si navíc opět uvědomíte, že vy jste tím tvůrcem, který si buď přitahuje a nebo od sebe odhání věci, lidi i situace, pak můžete začít obracet situaci ve svůj prospěch.

A co si budeme povídat, každému z nás jde o náš vlastní prospěch. Nikdo neudělá nikdy nic kvůli někomu jinému. Když se nad tím totiž zamyslíte, proč třeba pomáháte druhým? Protože vám to dává ten příjemný pocit, že jste užiteční.

Ano, cokoli děláme, děláme proto, že to dá něco nám samotným. Jinak bychom neměli motiv a energii cokoli dělat.

Když se vám něco nelíbí a vy už to ve svém životě nechcete, musíte přesunout pozornost jinam. Jenom tím, že změníte fokus, se mohou změnit i okolnosti nebo lidé kolem vás.

Okamžitě jsem začala přesouvat pozornost na jiné věci, události, ty které mě těší, které mi dělají dobře.

Co ve vás nevzbuzuje silné negativní emoce, není váš problém

Vždy je dobré zamyslet se i nad tím, zda je to vaše věc a nebo někoho jiného.

Když se dostanete do konfliktu, ale je vám to fuk, pak je to v pořádku. Není to váš problém, ale problém toho druhého.

To se mi stalo před týdnem s někým, s kým jsem nějaký čas spolupracovala. Rozhodla jsem se ukončit spolupráci, ale protistraně se nelíbil můj důvod a začala se zlobit a přešla do obranného módu. U rozchodů nebo jakýchkoli jiných mezilidských vztahů je celkem typické, že vám ten druhý vrací vaše slova. Když se s někým rozejdete a řeknete mu, že už s ním nechcete být, protože je… na příklad nevyzrálý, často uslyšíte, že nevyzrálí jste vlastně vy. To je jen jeho obranný mód, který se v něm spustil, protože s vámi nesouhlasí a hlavně protože jsou jeho emoce v tuto chvíli velmi negativní. Vychází tak z pocitu bolesti, zrady, nepochopení, nesebelásky a všeho toho, co v něm v tuhle chvíli křičí a zlobí se.

Je to v pořádku a celkem běžné. To, že se rozčiluje ten druhý, to je totiž jen a jen jeho problém, jestliže vy jste v pohodě, pak není co řešit, to si holt musí vyřešit ten druhý, který nedokáže  své emoce zpracovat. Je celkem logické, že vám to asi nebude stoprocentně příjemné, ale pokud tomu nerozumíte, nevěřícně koukáte a nebo se dokonce smějete, pak netřeba nic řešit. Není co, ten problém má vaše protistrana a je na ní, zda jej bude řešit. On ten druhý vychladne, dřív nebo později.

V takové situaci je nejlepší prostě nereagovat. Ten druhý je ublížený a reaguje přehnaně. Je v obranné fázi a často ani netuší, co vypouští za slova a zda dávají smysl.  Reaguje tak, jak by za týden prostě nereagoval. O tom dnes ale nepíši. Zmiňuji to, abyste viděli ten rozdíl, kdy to váš problém není a netřeba se tím nějak zvlášť zabývat a kdy to váš problém je a je dobré s tím něco udělat. Pro vaše dobro, samozřejmě.

Chci vám ukázat na jiném příkladu, jak se můžete během nějaké doby v určité situaci zacyklit. Tedy problém, který jsem řešila minulý týden, není můj problém, ale protistrany, která holt nedokázala rozdýchat, že jsem se rozhodla věci ukončit. To se stává a já s tím už nic jiného dělat nemohu. Když jste každý dlouhodobě na jiné vlně a vaše principy jsou zcela jiné, než toho druhého, pak je nejrozumnější jít vlastní cestou. Otevřete tak nové dveře a nové příležitosti, poznáte nové lidi, se kterými si budete hodnotově lépe rozumět a je to dobře i pro toho druhého, i když to v tu chvíli možná nevidí. Opět velmi typické u rozchodu. Všechno zlé je pro nás vždy v něčem dobré.

Zacyklení je prevít

Už několik let ve mně slovo aerolinky vzbuzuje hněv. Jen to slovo ve mně probudí myšlenky typu: „To zase bude dohadování. Ježíši, co si zase vymyslej za nesmysly.“ You get the message, right?

No, takže je celkem jasné, co si mohu vytvořit za realitu, když mě čeká další cesta. Kde to vzniklo přesně nevím, ale je to již hodně dlouho. Pamatuji si totiž na jednu situaci, kdy jsme s partnerem nemohli nastoupit do letadla a museli čekat, protože…. nevím už proč, ale vím, že mě to tehdy rozčílilo, protože všichni nastupovali a my z nějakého mně nepochopitelného důvodu nesměli. To byla první situace, kterou si vědomě vybavuji, kde jsem myslela, že se rozletím na tisíce kousíčků. Když vám totiž někdo řekne, že něco nemůžete udělat, ale všichni mohou a nedá vám logické vysvětlení, tak to je něco pro mě :-). Jsem zásadová a zásadovost a potřeba spravedlnosti někdy bolí. Vím to už od dětství, kdy jsem se zastávala spolužáků, a pak nosila domů poznámky. 🙂 Nevím, zda je to tak správně, ale prostě to tak mám. Alespoň prozatím. Nikdy neříkejte nikdy. Věci i lidé se opravdu mění. Často člověk s věkem i zjemní a v mnohých věcech i svých zásadách dá se říci ustoupí. Ale je dobré i mít své pevně stanovené hranice, za které nedovolíte druhým, aby chodili. To, jestli se jim to líbí nebo ne, je jejich věc. Oni ať si žijí dle svých zásad a životních hodnot, ty vaše si ale chraňte a dodržujte pravidlo, jednou překročíš, upozorním, ale dvakrát a třikrát, to už nemá smysl dál pokračovat.

Ok, po nových pravidlech přepravování zavazadel společnosti, se kterou letím z Londýna do irského Corku, jsem se doslova nasr… Nebudu vám tady psát detaily, rozčilovala jsem se už na jejich online chatu, kde mi slečna ani nedala šanci, abych položila svoji otázku a už mi tam dávala dlouhý odstavec a to tak rychle, že bylo jasné, že prostě udělala copy paste.

No bylo toho hodně, co mě naprdlo, jak se říká.

Ale proč o tom píšu je moje snaha vysvětlit vám, že:

1. pokud chcete, aby něco z vašeho života zmizelo, pak tomu musíte přestat dávat svoji pozornost a energii,

2. vždy se podívejte, jestli je vám daný „problém“ tzv. šumák a nebo jste zelení vzteky.

A já byla fialovozelená. 🙂 Jak teď článek dopisuju, už si myslím, že jsem ok, nějak je již neřeším. Ale věřte mi, že to byla makačka.

Když jste totiž zelení vzteky, pak je dobré s tím něco udělat. Jestliže vznikne nějaký konflikt jenom proto, že jste se k něčemu rozhodli, na což máte právo, a druhému to slušně a přátelsky komunikovali, pak je to jeho problém. Dokud jste vy v klidu a nebo jen nevěřícně zíráte. Jakmile výměna názorů s tím druhým ve vás začne vyvolávat vztek, pak máte problém oba dva. V prvním případě mi to bylo šumák, komunikace nikam nevedla, a tak jsem přestala reagovat. Není čas řešit nesmysly. Komunikace mi připadala v daném případě doslova směšná. A vám doporučuji to samé. Když je druhý naštvaný, protože s ním už nechcete být nebo pracovat, pak to nemá co do činění s vámi a tedy už se tím nezabývejte a nesnažte se je nějak zvlášť chlácholit. Věřte mi, že to nepomáhá.

Nedávno se mě totiž klientka také ptala na zrcadlení a probírali jsme toto téma. Dá se říci, že každý vám něco zrcadlí. Ale stejně jako jsem řekla své klientce, tak říkám i vám, jestliže to s vámi nic moc neudělá, pak se vyprdněte na nějaké zrcadlení a jděte dál.

I jako terapeut bych vám řekla, že pokud má problém ten druhý, pak ten druhý si jej musí vyřešit, ne vy. Často se stává, že přijde na terapii klientka s tím, že manžel má problém, je naštvaný na kolegu, nebo je nervózní při jednání, atd. Když se mi něco takového stalo, hned jsem musela klientku informovat o tom, že musí přijít manžel, je to jeho problém. Jestliže to rozčiluje nebo znepokojuje jí, pak má problém i ona a můžeme řešit jí. Jeho ale takto nevyřešíme.

V koučinku, kterým se zabývám já, je to malinko jiné a učím klienty, jak pomáhat druhým, pokud chtějí vynakládat energii a čas, možné to totiž je. Ale primárně bychom měli řešit sebe, pak své blízké, jestliže se nás to týká a cizí lidi až na posledním místě, chceme-li jim pomoci.

Cheap flight, cheap flights…

Když se ve mně i třetí den ráno po otevření emailu od letecké společnosti probudil hněv, cítila jsem, že takhle to dál prostě nejde.

A dost, já ovlivňuju svoje pocity a realitu a nehodlám se tady rozčilovat, vymazala jsem naprosto vše, co šlo a šla do sebe.

Ten problém totiž byl a je ve mně. Protože mě to nasírá, tak je to něco, co si musím vyřešit já, ne oni. A to vy již nyní víte, pokud jste to náhodou nevěděli.

Pro zasmání si můžete pustit písničku v angličtině na toto téma. Mně totiž hodně zvedla náladu ve chvíli, kdy jsem ještě měla zelenavou barvu.

Funny song – in English with English subtitles – HERE >>

Ihned jsem začala měnit svůj bod přitažlivosti, věděla jsem, že teprve, až jej změním a začnu se zase cítit dobře, mohu přepisovat události, které se staly a mně se nelíbí. A pak teprve po jejich přepsání, mohu začít tvořit budoucí realitu, která je přesně taková, jakou jí chci mít.

Jakmile jsem začala měnit bod přitažlivosti, vzpomněla jsem si, jak mi před nedávnem někdo psal a ptal se, jak docílit toho, aby někdo zmizel z jeho života. Vzpomněla jsem si také na Kate, která tomu říká „vibrate out“ tedy, že člověk vyvibruje ven z vaší reality :-). To mi připadá velmi trefné.

I já už toho několikrát docílila a párkrát i nechtěně. Tedy jsem to vlastně chtěla, ale nedělala jsem za tím účelem nic konkrétního a ti lidé prostě vyvibrovali z mé reality tak rychle a potichu, až bych řekla, že jsem si po pár týdnech najednou vzpomněla, že ten člověk už se mnou není v kontaktu a někam zmizel :-).

Ok, takže k tomuto dotazu. Je úplně jedno, zda se jedná o osobu nebo o problém, jako je můj problém s aerolinkama a jejich nařízeními nebo cokoli jiného, prostě opět záleží na tom, kam směřujete pozornost.

To, že se rozčilujete, ať už na něco nebo někoho, je stejné jako zaměřovat se přesně na to, co nechcete, a tedy toho dostávat ještě víc, než byste chtěli :-). No a tak i já zaměřujíce se velmi špatně, jsem začínala získávat více a více toho, co nechci, a tím tedy i cítit větší a větší diskomfort, nepříjemné a nepohodlné pocity.

Moje vnitřní koučka začíná pracovat…

Už jsem se zase krásně cyklila, až když můj nepříjemný rozčílený pocit mě najednou přestal bavit a až v tu chvíli, kdy jsem cítila „A DOST, TOHLE NECHCI“, jsem se mohla odrazit od tohoto negativního pocitu a probudit v sobě koučku, která se mě ptá: „Dobře, tak co chceš?“
A já na to: „Nechci se s nima hádat.“

Koučka ve mně pokračuje: „Dobře, to jsi mi ale neodpověděla na otázku, co tedy CHCEŠ?“

Já přemýšlím, a pak říkám: „Chci pohodlnou příjemnou cestu, chci si vzít počítač a tašku tak, aby mi to bylo pohodlné, chci vědět, že je to v pohodě a na letišti bude vše příjemné.“

Koučka je spokojená: „Dobře, už jsi na správné cestě, co chceš ještě, jak se chceš cítit?“

To už začínám cítit mírnou změnu a odpovídám: „Chci se cítit volná a svobodná, chci se cítit dobře, chci cítit klid a pohodu.“

Koučka ve mně jásá: „Jo, dobře! A co můžeš udělat proto, abys tyto pocity mohla cítit teď hned?“

Já na to: „Můžu dělat věci, které mám ráda, můžu zapojit vděčnost za to, co mám, můžu se zaměřit na to, co funguje.“

Koučka je naprosto nadšená: „BINGO, cítíš to taky?“

Já už jásám s ní, cítím, že můj bod přitažlivosti se otáčí a odpovídám: „Jo, začínám se cítit dobře, můj bod přitažlivosti se otáčí tím správným směrem.“

A dodávám: „Díky Evi, pomohla jsi mi vystrčit hlavu z písku, tedy z problému a já se zase cítím dobře :-), a dokonce mi psala klientka a moc krásná slova, den začíná být skvělý, perfektní.“

Koučka se ještě utvrzuje: „Víš, co máš dělat teď?“

A já už jen odpovídám: „Jo, vydržet a hledat další pozitivní věci na mém životě, dni, práci, prostě jít a dělat to, co mě dělá šťastnou, při čem se cítím volně a svobodně a u čeho zažívám pocit klidu a pohody, protože to je přesně to, co chci zažívat i při mé páteční cestě :-).“

Moje vnitřní koučka uzavírá náš vnitřní hovor a říká: „Perfektní! Víš, jak na to, teď už jen vytrvej, a pak si můžeš přidat přepis tvého negativního rána z neděle a až se budeš třeba zítra cítit mnohem pozitivněji, pak ještě přidej vizualizaci do budoucna, a pak už můžeš jen balit a těšit se. Mám tě ráda!“

Moje sebemluva, tedy rozhovor mezi mým já, koučkou, a mým já, které je zacyklené v problému a vzteká se, mi pomohl posunout se z problému a vystrčit hlavu, abych se rozhlédla, co mohu udělat jinak, aby se situace změnila. A samozřejmě nejprve se musí změnit můj vnitřní pocit, pak se teprve může změnit něco tam venku. A já už se těším na pátek, všechno je totiž v naprostém pořádku. Tento článek budete asi číst až po mé cestě, ale věřím, že vám otevře další obzory a rozšíří tak vaše vědomí. Mějte se krásně.

Happy manifesting 🙂