Váš skvělý pomocník – negativní pocity!

Negativní pocity jako skvělý pomocník manifestace vašich přání?!

Je vůbec možné, aby nám naše negativní emoce byly ku prospěchu?

Přesvědčila jsem se o tom již mnohokrát a nedávno se mi to opět potvrdilo, a tak jsem si řekla, že je čas podělit se s vámi o své zkušenosti.

Je to až neuvěřitelné, ale negativní pocity jsou obrovským pomocníkem při magnetizaci našich velkých i malých přání.

V mé knize Alfa bohyně jste se dočetli o tom, že negativní emoce jsou velmi důležité pro celý proces tvoření našeho života. Jsou navigačním systémem, který nám ukazuje, kam směřujeme. Zda se ke svému přání přibližujeme a nebo se od něj vzdalujeme. Můj kamarád a ilustrátor Ken Wilson pro vás do knihy nakreslil obrázek emoční stupnice od Abraham Hickse, abyste se mohli lépe orientovat, kde se právě teď nacházíte.

Negativní emoce mají ale mnohem větší sílu než jenom to, že nám ukazují, kde se nacházíme.

Negativní pocity lze využít dvěma způsoby:

1. jako HNACÍ MOTOR k našemu přání – pomáhají nás motivovat,

2. silné negativní emoce MAJÍ SÍLU TVOŘIT!!! A to nejenom to špatné.

Hmmm, tak teď si to pomalu rozklíčujeme, abyste mě správně pochopili. Nedávno totiž proběhla komunikace v tajné facebookové skupině pro členky programu Bohyně lásky, kde mě dámy poslední dobou podněcují k hlubšímu přemýšlení, za což jsem moc ráda. A já bych chtěla, abyste mě a tento článek správně pochopili.

Negativní emoce a myšlenky opravdu tvoří to, co nechceme, takže jsou navigací pro nás, která nám ve většině případů ukazuje, že jdeme tam, kde být vlastně nechceme. Takže pozor na ně!! Výstraha stále platí. Je důležité umět své negativní pocity rozpouštět a měnit je na pozitivní.

To je ostatně cílem a účelem všech mých kurzů. Nestačí zaměřovat se na novou realitu, ale je nutné rozpouštět bloky, které nám v té nové realitě brání.

Pokud máte negativní přesvědčení týkající se peněz a tedy kdykoli se řekne slovo peníze, vyskočí negativní pocity jako je STRACH, že s penězi nevyjdete, OBAVY, že budete živořit a kdesi cosi, to je špatně. V koučinkovém programu Principy hojnosti nastavujeme nová posilující přesvědčení, která nám pomáhají vytvářet si hojnost a bohatství. Rozpouštíme negativní přesvědčení, která si s sebou neseme z dětství. To, co jsme slýchávali, když jsme byli malí, dnes ovlivňuje naši realitu a dokud to nepřepíšeme, budeme si vytvářet stejně omezující a nechtěnou realitu jako naši rodiče.

Negativní pocit jako pomocník při tvoření reality!

Tak a teď se můžeme pustit do toho, jak nám ty negativní pocity mohou pomoci.

1. NEGATIVNÍ EMOCE JAKO HNACÍ MOTOR – skvělý MOTIVÁTOR!!!

Negativní emoce mají velkou sílu nás pořádně nakopnout. Když totiž frustrace a strach dosáhne patřičné míry, začneme toho mít prostě dost a chceme se zase cítit skvěle. Chybí nám ten pocit klidu a míru a ten pocit hojnosti a dostatku a protože je negativní emoce nyní v tak silné intenzitě, začíná nás motivovat k akci.

Když jsem procházela depresí a stavy „už nechci žít“ dosahovaly svého vrcholu, začaly mě tyto pocity bezmoci motivovat k akci. Motivovaly mě k rozhodnutí „mám toho plné zuby“. Ze zoufalství a deprese (na stupnici Abraham Hickse, viz. kniha Alfa bohyně) jsem se dost rychle posunula na pozici vzteku a hněvu, pocitům „A DOST“.  A to byl takový motivátor, který zahýbal celým Vesmírem, aby mi do cesty začala padat řešení mé situace. Najednou jako by náhodou se začaly objevovat ty správné knihy a ty správné kurzy, které mě vždy posunuly o kousek dál, o něco blíž k mým snům a hlavně k pocitům „je mi krásně na světě“.

Z těch nejhorších negativních pocitů, které člověk může cítit, se zrodilo světlo na konci tunelu, které mě hnalo dál, dál od deprese a bezmoci a blíž k životu, který jsem si zasloužila žít a stejně tak si i vy zasloužíte žít život, který vás naplňuje a těší.

S tímto hnacím motorem v podobě negativních emocí se setkávám dnes a denně. No dobře, přeháním, ne denně, ale čas od času něco ve mně, asi ten vztekloun, přeteče a věci se začnou hýbat dost rychle.

Nejčastěji se mi to stává za volantem. Jsem dobrý řidič, lidé mi často říkají, že řídím jako chlap, tedy trochu agresivněji, než většina žen. Ve smyslu sem tam dělám věci, které by člověk dělat neměl, větší rychlost, myška, atd. Snažím se jezdit správně, ale někdy mi to nejde a v Praze musí být člověk otrlý, hlavně tady v centru. 🙂 Ok, už jsem své chování za volantem „okecala“ a „omluvila“, 🙂 tak jdeme dál. To je typické, že? No víte, já za to nemůžu, to okolnosti! Vidíte, ani já nejsem jiná. 🙂

Ok, jsem dobrý řidič, ale s parkováním to vždy záleží na mnoha okolnostech. Příčné parkování je v pohodně, řídím 17 let a tak už nějaká ta praxe je, ale podélné parkování je někdy oříšek hlavně tady kolem Vinohrad. Nemám periferní vidění a jsem typická ženská, neodhadnu, jak jsem daleko od kraje. Pokud je místo na pravé straně, tak to ještě jde, ale zaparkovat podélně do řady aut po mé levici, no tak to je podívaná. 🙂 A navíc prostě nemám ráda, když se za mnou udělá kolona nervózních řidičů, kteří čekají, až ta blondska zaparkuje. 🙂

No a tak občas, když opravdu spěchám, abych rychle zaparkovala, protože mě čeká třeba koučink a já se potřebuju připravit, někdy je to docela adrenalin. Všimla jsem si, že vždy, když jsem tak nějak napumpovaná a trochu „vzteklá“ a hlavou mi probíhají věty typu: „nemám čas, kašlu na to, prostě to tam lípnu a jdu a basta“, tak zaparkuju do relativně malého místa raz dva, kdežto když mám čas a nejsem v této náladě, tak objíždím ulice dokola a ta místa jsou malá, parkuju do nich na třikrát a prostě to není ono.

Není to sranda? Zrovna nedávno jsem potřebovala zaparkovat u své kavárny, na modré, je to na frekventované silnici a většinou zde místo není. Jako vždycky jsem vyslala přání, že chci místo a že je tu krásně připravené, přjedu a ono nikde! Ok, v pohodě, objedu si blok a ono tam bude. Objedu jednou a nic, dvakrát a nic, začínám objíždět potřetí a adrenalin stoupá, v hlavě mi lítají myšlenky: „sakra nemám čas tady jezdit dokola jako blázen, mám spoustu práce, prostě to objedu a dám to tam, i kdyby to mělo být na chodník a basta“ a už o tom víc nepřemýšlím, ale padlo rozhodnutí. A tak to objedu a wow, právě vyjíždí auto z plné řady aut, tedy jediné volné místo, které vyparkovává právě přede mnou, že jsem si ho sotva všimla. 🙂

No a já si říkám, aha, to už se mi někdy stalo. 🙂

2. NEGATIVNÍ EMOCE JAKO TVOŘIVÁ SÍLA

Před několika lety se mi to stalo poprvé. Byla jsem v tu chvíli hodně smutná. Myslela jsem na svého partnera, který tu ale nebyl. Žil daleko, na druhém konci světa a já se cítila tak sama. Nemilovaná a opuštěná.

Vzpomínám si na to jako by to bylo včera. Ležela jsem doma na sedačce a cítila ho vedle sebe, cítila jsem jeho objetí. V tu chvíli jsem ale já sama cítila velkou bolest a smutek, měla jsem pocit jako by mi někdo rval srdce z těla – ZASE. Nebylo to poprvé, ale tentokrát bylo přeci jenom něco jinak. V tu chvíli jsem nad tím nepřemýšlela, ale zcela se ponořila do této vizualizace. Nicméně jsem to nedělala záměrně, prostě mi tolik chyběl, že jediné, co mě v tu chvíli mohlo uklidnit, byla právě představa toho, že je tu se mnou a já ležím v jeho objetí, milovaná a v bezpečí.

Co bylo jinak?  A proč se mé přání splnilo tak rychle?

Cítila jsem jednu velmi silnou emoci a tou je BOLEST A SMUTEK. A jak dobře víte, jedná se o negativní emoci, která nám často ukazuje, že se od svého přání vzdalujeme.

Jenže…..

NE VŽDYCKY.

Vždy totiž záleží na tom, na co se zaměřujete. Emoce, ať již pozitivní a nebo negativní, které jsou velmi silné – LÁSKA, RADOST, POCITY ŠTĚSTÍ, ale i SMUTEK, BOLEST, mají obrovskou sílu tvořit naši realitu.

Trik je v tom, že vždycky záleží, na co se v danou dobu zaměřujeme.

Já jsem jej cítila vedle sebe, v tu chvíli neexistoval ani čas a ani prostor, který by byl mezi námi. Cítila jsem, jako by tu byl se mnou, přesto jsem cítila tu bolest a plakala o sto šest. Nicméně jsem se nezaměřovala na nedostatek a tedy jeho nepřítomnost, ale naopak cítila jeho tělo a jeho dech a vnímala tu LÁSKU a BOLEST najednou.

Byla jsem tak vnořená do své představivosti, až jsem z toho na moment usnula.

Když jsem se probudila, nechala jsem to všechno být, připadalo mi to celé jako nesmysl, a tak jsem pokračovala ve svých denních aktivitách. Někdy nás zármutek a slzy tak uvolní, že se cítíme lépe, i když jen o kousíček.

Co na tom bylo zajímavé je, že po cca 3 dnech mi přišla sms, že je právě na cestě z Ameriky do Prahy a že by mě rád viděl. Pamatuji si ten pocit nadšení, štěstí a také té skoro nevíry. Ten pocit – stal se ZÁZRAK. On jede do Prahy. Vtipné bylo i to, že ho na poslední chvíli a bez předchozího varování zařadili na meeting, aby zastupoval svého nadřízeného. Prý to bylo vše nahonem a náhodou.

Náhoda? V žádném případě. Moje silná vizualizace, mé pocity smutku a bolesti spojené se zaměřením na to, co chci a vcítění se do reality jako by se to dělo právě teď.

Proto mi můžete věřit, že když říkám – CELÝ VESMÍR SE SPOJÍ, ABY SE VAŠE PŘÁNÍ SPLNILO, KDYŽ SE NA NĚJ ZAMĚŘÍTE,  tak to tak je.

Naše emoce jsou hnací motor a multiplikátor tvoření. Je nutné se ale vždy zaměřovat na to, co chcete a ne to, co nechcete.

Něco podobného se mi za posledních několik let stalo již mnohokrát. Nejenom v oblasti vztahů, ale i peněz a dalších oblastí.

Dalším příkladem bylo, když jsem moc toužila po tom, aby mi v jednu chvíli partner zavolal, byla jsem na konci svých sil, v mém životě se stala tragédie a já ho chtěla moc slyšet. Byla jsem z toho velmi smutná. Napsala jsem mu sms, ale věděla jsem, že v tu dobu ji prostě neuvidí. A tak jsem začala plakat a cítila tu ukrutnou bolest z probíhající tragédie v mém životě a zároveň cítila ten pocit, když mluvím s milovaným člověkem. Zároveň jsem projevovala vděčnost za to, že s ním mluvím.

Co se stalo mě opět v tu chvíli naprosto šokovalo.

Zavolal během necelých pěti minut a to v době, kdy za normálních okolností telefon nevidí. Pamatuju si, jak mi říkal, že je to taková náhoda, že si vůbec smsky všimnul, protože normálně u sebe celý den telefon ani nemá. Ale z nějakého důvodu se na telefon šel podívat.

Náhoda nebo telepatie? Náhoda v žádném případě. Telepatie ve spojení s mojí záměrnou tvorbou – ANO!!!

Moje silné bolestivé negativní emoce se zaměřením se na to, co chci, jako by to již probíhalo.

Tyto dva zážitky jsou asi nejsilnější a ačkoli se jedná o již pár let, mám pocit, jako by se staly před pár dny. Je to něco tak silného a tak zvláštního, že na to nikdy nezapomenu. V tu chvíli jsem nepřemýšlela, že když to udělám, tak se to stane, prostě jsem se ponořila do víry, že to je, že se to děje a ignorovala své negativní pocity. Jinými slovy je nechala proudit tak, jak proudily. Nebránila jsem se jim a přiznám se, že v těch chvílích jsem ani netušila, že je možné si tímto způsobem přitáhnout své přání a jakou sílu negativní emoce mají.

To mi došlo až nedávno, kdy se stalo něco podobného a kdy jsem si začala uvědomovat své parkovací a relativně naštvané situace a kdy jsem si vzpomněla na tyto dvě „negativní“ zkušenosti s velmi pozitivním a rychlým výsledkem.

Prosím slovo naštvané berte s rezervou. Mám na mysli ten chvilkový stav „sakra, ale už!“. 🙂

Dnes vím, že se celý Vesmír spojil a zařídil vše tak, aby se mé přání stalo téměř okamžitě. Vytvořil okolnosti.

Často svým klientům říkám: „NA OKOLNOSTECH NEZÁLEŽÍ, ZÁLEŽÍ JEN NA STAVU MYSLI.“ A zde máte krásný důkaz toho, že to tak opravdu funguje.

Když ignorujete to, co JE a zaměříte se na to, CO CHCETE, ABY BYLO, JAKO BY TO JIŽ BYLO, pak se všechny okolnosti změní tak, aby se vaše přání stalo vaší realitou. Potvrzuje to i skutečnost, že čas a prostor jsou relativní a že vše záleží na tom, jak své přání vnímáme a jak vzdálené a nedosažitelné nám připadá.

Když se zaměříte na své konečné přání a vše ostatní necháte na Vesmíru, pak se okolnosti změní tak, aby se vaše přání splnilo a to někdy i OKAMŽITĚ.

Ve vztazích je důležité umět druhým vysílat lásku, tyto energetické vlny jsou tak silné, že dokáží transformovat nejeden vztah. Zaměříte se totiž na to, co chcete a druhý člověk vycítí vaši změnu, změnu toho, jak druhého vnímáte a jak vnímáte sami sebe.