Můj poslední článek vyvolal pozdvižení!

nerivill1-1905261_1920Můj poslední článek vyvolal diskusi a s některými lidmi doslova zacloumal. Když se v uzavřené skupině pro členky programu Bohyně lásky objevil příspěvek, který vyjadřoval nespokojenost s mým posledním článkem, spustila se diskuse. Mám pocit, že jsem tak nějak chtěně nechtěně píchla do vosího hnízda. 🙂

Začala jsem přemýšlet, kolik lidí můj článek nepochopilo a zda by bylo dobré přidat druhý, který by alespoň trochu vysvětlil, co jsem měla na mysli. Pokud článek s někým nesouzní a nebo ho naštve, to není můj problém. Vyjadřuji své názory, přesvědčení a zkušenosti svobodně a kdo s nimi nesouzní, to není moje věc. Nikomu neříkám, že to, co tvrdím já je pravda pravdoucí a ostatní se mnou musí souhlasit. Nejsem ovce, která jde se stádem, a proto nevytvářím žádný kmen lidí bez názoru, kteří za mnou jako ovce půjdou.

Kdo cítí silné rozladění nebo dokonce naštvání musí pochopit, že ten „problém“ není ani tak můj článek jako něco v daném člověku, co křičí: „Já nesouhlasím a navíc mě to naštvalo.“ Ten problém ale musíte zpracovat vy.

Někteří mě sledují, protože se mnou souzní, přesto ale mají své názory a někdy s něčím, co řeknu, nesouhlasí a to je naprosto v pořádku a i to očekávám. Ale není potřeba se mnou „bojovat“ o tom, zda co jsem řekla je a není pravda a nebo si protiřečím. I já sleduju další lidi, kteří píší a natáčejí videa. Když nesouhlasím s tím, co říkají, video vypnu a nebo článek nedočtu a vrátím se třeba až k tomu dalšímu. Nedávám tomu energii a nepíšu jim, že s nimi nesouhlasím. Protože neočekávám, že budou měnit svůj názor jenom proto, že já si to nemyslím a nesouhlasím s nimi.

Chápu, že předávají to, čemu věří oni a já si pak z jejich práce mohu vzít to, co si vzít chci a co mám pocit, že mi pomáhá. Ostatní zavrhnu a nepřijmu.

 

Přišla první reakce…

Když jsem dostala email, kde mi slečna vysvětlovala svůj pohled, mohla jsem jen odpovědět, je to váš názor a já s ním nesouhlasím. Toť vše. Váš názor a přesvědčení tvoří vaši realitu a mé názory a přesvědčení zase tu moji, to je celé. Vlastně jsem ani moc nechápala, jakou reakci ode mne očekává. Necítila jsem, že jí dlužím nějaké vysvětlení. Nechci donekonečna někomu vysvětlovat, co jak myslím. 🙂 Ano, zní to negativně. Ale chápejte, že napíšu článek jako vyjádření mého posunu, a pak mám zase vysvětlovat, co jsem tím myslela a tedy vysvětlovat sebe sama? To je nesmírně vysilující. A já si svoji energii šetřím na důležitější věci. Vezměte si vždy to, co vám v tu chvíli pomůže, čemu jste otevřeni nebo nakloněni a zbytek nepřijímejte, pokud to tak cítíte. Většina z vás už to i tak dělá a chápe. 🙂

Nemusíte se ani zúčastňovat horkých diskusí a s lidmi se hádat, jenom abyste potvrdili svoji pravdu. Já často lidi štvu, když měním téma rozhovoru jenom proto, že s tím daným člověkem nesouhlasím, ale nechci ho přesvědčovat o své pravdě. Lidé toto vnímají negativně, tvrdí, že se bojím konfrontace. 🙂 Pro mne úsměvný argument.

Vážně? To, že nechci kazit den nebo kafe nesmyslným dohadováním o tom, jestli mám pravdu já nebo on/ona? Už jsem několikrát i takto odešla ze setkání. A stojím si za tím, že je lepší diskusi uzavřít, než se pohádat a ztrácet tak vlastní energii. Je mi jedno, co si o tom ten druhý myslí, protože já vím, že nepřesvědčím jeho o mém názoru a on mne nepřesvědčí o tom svém, tak k čemu ta debata potom je.

Mám souhlasit jenom proto, aby byl klid? Nebo chtít po tom druhém, aby mi dával za pravdu? Každý ať si dělá co chce a jak chce, mně uzavření diskuse často připadá jako to nejlepší řešení. Té druhé straně se to ne vždy líbí. Že ho ignoruju a nevyslyším? A vyslyší on mne a nebo mi bude vrtat díru do hlavy v pokusu přesvědčit mě, abych s ním souhlasila? Ztráta času, energie a krásného odpoledne.

Na FB se do diskusí ani nepouším, tam je to zcela mimo mísu. Lidé z obýváku nebo hospody, kde je nikdo nevidí, kritizují a hádají se.

 

OK, jedním emailem to ale neskončilo…

Pak se ale strhla diskuse na FB. Zajímavé na tom bylo, že na tu první dost negativní reakci zareagovaly další slečny, které vlastně vysvětlovaly, co jsem já myslela. A to pro mne bylo milé překvapení. Seděla jsem a říkala jsem si: „sakra ta holka přesně cítí to, co jsem chtěla říct, to je prostě bomba“ :-))) Je to přesně o tom, že si díky svým myšlenkám vytváříte určité pole, které odráží právě to, jak myslíte a cítíte, a to se pak krásně spojí s někým, kdo přemýšlí jako vy a nebo je tomu nakloněný, a proto pak máte pocit, že snad vidí do vaší mysli a umí v ní číst.

Prostě s vámi rezonuje a vy s ním a je to nádhera, jste v proudu, ve stejném proudu a rozumíte si. Často se toto stává u milenců, kteří se napojí jeden na druhého, a pak ten jeden něco řekne a ten druhý říká, no to jsem přesně chtěl říct. Mně se to často stává s individuálními klienty, protože s nimi pracuji velmi úzce, tedy mám okamžitou zpětnou vazbu. Není výjimkou, když mi klientka řekne: „přesně jsem cítila, co mi teď řeknete. A právě proto jsem se nestačila divit, když jsem týden psala článek (ten poslední), a pak jsem se zúčastnila kurzu Joa Dispenzi a měla chvílemi pocit, že jej snad četl, protože říkal přesně to, co jsem cítila i já a hlavně o čem jsem psala.

To není náhoda, je to pouze synchronicita a skutečnost, že jsme napojení na podobné a nebo stejné myšlenky, a tedy se naše pole mohou krásně propojit.

Protože nechci neustále vysvětlovat sebe sama, je to i zbytečné, protože kdo není naladěný na to, co já, mě stejně nepochopí, i kdybych nedělala nic jiného, než se snažila vysvětlit, co jsem jak myslela. Proto jsem moc ráda, že dámy z Bohyně lásky souhlasily, abych uveřejnila jejich komentáře k mému článku. Některé vysvětlují, co jsem myslela a dělají to skvěle. 🙂 Takže mi vlastně ušetří energii. Dámy děkuji! Jiné vidí věci jinak, což může zase pomoci někomu dalšímu, s kým článek nesouznil, nelíbil se jim nebo je dokonce rozčílil. Možná tedy budete rezonovat s některou slečnou, která má stejné pocity a pohled jako vy.

A protože vše je pouze o tom, jak se na danou věc díváme, tedy lépe řečeno, záleží pouze na tom, KDO se dívá, pak nic není pravda a nic není nesmysl. Pro jednoho je to pravda a souznění a pro druhého je to naprostá blbost a odpojení, tedy nesouznění. A to je v pořádku. Jak jsem již psala, co je správné pro mne, co je tedy moje pravda, není správné pro druhého, tedy to není jeho pravda. A teď kdo má pravdu? Vlastně oba dva. Zase je to jenom o tom, jak se na danou věc podíváte, v jakém jste stádiu vývoje atd. BLA BLA BLA BLA :-)))

Se tomu už musím smát, protože někdy je to tak šílené slovíčkaření, že jsem z toho naprosto unavená a už mě to prostě dál nebaví rozvádět. Přiznávám se dobrovolně. Nejsem vědecký typ a „šťourání se“, hlavně to nekonečné, mě vždy začne nudit. A o tom by vám mohli povídat lidé z mého okolí, jak měním téma rozhovoru, když mám pocit, že se v něčem nekonečně šťouráme. :-))

 

Odkrývám diskusi z tajné skupiny, se svolením, samozřejmě!

Ok, tak zde je diskuse, která proběhla v uzavřené skupině na FB pro členky programu Bohyně lásky. Vše začalo dotazem:

M: Dobrý den, já bych se ráda vyjádřila, případně slyšela názor ostatních žen k poslednímu článku. Rozhodla jsem se touto cestou, i když předpokládám, že se tady po mých řádcích strhne diskuze, kde by asi bylo nejlepší mě ukamenovat, případně minimálně to, že nic nechápu. A možná to tak je. Rozhodla jsem se to udělat tady, v uzavřené skupině, protože mi nepřijde úplně dobré citovat z Eviných věcí, které prodává, někde na veřejnosti a tady minimálně bohyni mají všechny a myslím, že drtivá většina buď 30 dní nebo 6 kroků. Když mi článek přišel e-mailem, ráda jsem si ho přečetla, jako všechny Vaše články Evi. Tohle je ale děs. Měla jsem 100 chutí to napsat do e-mailu, ale pak jsem si řekla, že mi to za to nestojí. Teď, když to na mě vykouklo podruhé a potřetí, stále nevím, ale těch pár minut k získání názoru ostatních, mě nezabije a možná poskytnu někomu pohled z té druhé strany, minimálně Vám, i když bych řekla, že si řeknete „O co jde, na tom nezáleží, záleží na tom, co si o sobě myslím já“. Působí to na mě tak negativně, že kdybych tohle četla na webu, nikdy bych si nic z toho, co tam prodáváte nekoupila, jak program, tak e-book. V podstatě mi přijde, že popíráte úplně všechno, co kdekoliv píšete. Je možné, že jste k tomu dospěla, ale … Všude se tam píše, že to chce trpělivost, odpoutání od výsledku. Protože nic z toho, co člověk chce, není hned („co kdyby přistála ta žirafa v obýváku“). Najednou je trpělivost špatně. Přejte si a nechte na vesmíru, ať Vám doručí, jakým způsobem uzná on za vhodné, nevymýšlejte způsob, jak se to stane. Musí Vám být jedno kdy (ano a tak čekáte celý život). Najednou je to tak, že Vám vesmír nedoručí nic. Nejsou ty e-booky v podstatě návody, rady jak na to? 6 kroků, jak postupovat, 30 dní jak ho dostat zpět, … Reklama na webu říkající něco ve smyslu, jako že úspěch v podstatě zaručen, většině žen se to povede. Teď je to tak, že neradíte, co to je když ne návod (a návod jsou podle mě rady, znamená to poradit jednotlivé kroky v nějakém postupu) a předpokládám, že jste přesvědčená, že bude fungovat, jinak byste ho s čistým svědomím neprodávala… Ano věřím, že během individuálního koučinku je to třeba jiné, ale o těch programech a e-boocích si to nemyslím. Dokonce mám pocit, že v nějakém článku na blogu reagujete na dopis nějaké paní, která píše, že vesmír nemá inteligenci a vy jí to vyvracíte, že nevíte, jak na to přišla. Nechce se mi to teď hledat. A najednou vesmír není žádná inteligentní bytost, nejde o tu bytost, ale o tu „inteligenci“. A jestliže jste certifikovanou koučkou zákona přitažlivosti, vysvětlujete, jak zákon funguje a tudíž by ty postupy měly být ty nejlepší a nejlépe vedoucí k výsledku. No tak já vážně nevím. Tady se mi úplně nedaří myšlenky dotáhnout a dopojmenovat, třeba jindy, nebo se to podaří někomu jinému. Hezký den.

M: Já možná i nějak tuším, že se tím snažíte říct stále to samé, že to musí jít zevnitř člověka. Ale když si to přečte někdo, kdo s tím teprve začíná, případně komu se nedaří přitáhnout si to, co chce, musí to být jak pěstí mezi oči.

 

A spustila se žhavá diskuse.

Eva: To je možná pravda. Jenže pro mne je relativně těžké uspokojit všechny a mé články čtou lidé noví, ale i ti, co mě sledují roky a já chci „pomáhat“ i těm, co jsou dál, navíc články píšu ze zištných důvodů. Strašně mě baví dávat mé myšlenky na papír, články píšu i týden, protože je pořád čtu dokola a snažím se kolikrát i já sama zorientovat v tom proudu, upravit tak, aby to lidi pochopili, nejsem ale perfektní a tedy ne vždy odhadnu, co kdo pochopí, vy ale všechny víte, že v nedokonalosti je krása a já svým způsobem tuto nedokonalost na sobě miluju i s tím, že někoho naštvu, někdo se odhlásí a přestane mě sledovat.

To jsou pro mne vždy druhořadé věci, první jsem já 🙂, pak vy, moje bohyně a individuální klienti i skupinky a pak všichni další. Vyvolávat v lidech i to „negativní“ je pro mne důležité, jen tím je mohu probudit, zacloumat jimi, aby přemýšleli a buď si z mých článků odnesli JO, TO JE ONO nebo i PLÁCÁ NESMYSLY, hlavní je, že mají svůj názor a posouvají se svým tempem tam, kde chtějí být.

M: Chápu, že píšete pro všechny, ale u článku např. o paralelních realitách myslím bylo, že je to pro pokročilejší. Možná by se na začátek i tady hodilo, že už je to pro ty, co mají nějaké povědomí o tom, jak to funguje. Kdybych někde slyšela o zákonu přitažlivosti, hledala další informace a našla toto, tak si řeknu, no tak to je, stejně nemá cenu se tím zabývat, nebo něco v tomto smyslu, ale to je asi tím, že na mě nikdy neplatilo tohle burcování.

 

V tom se přidaly další ženy:

K: Já si myslím, ze Evička to nemyslela tak, že vesmír nemá inteligenci, že by to myslela tak, že vesmír nevymyslí nějakou cestu, jak přání doručit… Myslím si, že Evička to myslí tak, že vesmír není inteligentní, aby viděl lidem do hlavy, že zrovna tohle chtějí a tohle ne… Protože když bude člověk negativně nastavený a bude mít negativní přesvědčení, vesmír na to bude reagovat a inteligentně vymyslí, jak tohle doručit… Není inteligentní, aby mi viděl do hlavy, že chci úžasný život a hrozně moc mých vysněných přání, když jsem negativně naladěna a vysílám negativní myšlenky a negativní energii… Rozumíte tomu? 🙂 Evička nikde neradí, co přesně dělat, jak se přesně chovat… Jen se snaží nám všem pomoci k tomu, aby jsme se každý rozvíjej podle sebe… Každý chceme něco jiného, každý máme jiná přesvědčení… Každý vidí jednu situaci jinak…. Nikdo nikdy nemůže někomu říkat, co má dělat… Já jsem dělala zhruba před 2-3 lety program 6 kroků a taky jsem to nedodržela úplně přesně podle ebooku a přání se mi přesto splnilo… Není to o tom poslouchat přesně to, co Evička píše, přesně jak Evička píše. Každý si musí najít svou cestu a způsob, jak se bude rozvíjet… Já nevím, ale přijde mi to všechno jasné v tom článku… Evička nikde nepopírá to, co napsala… 🙂 Trpělivost znamená to, že si budu například vizualizovat, ale nebudu za půl roku z toho nervózní, že se stále nic neděje…. Nebudu sledovat, kde to přání je… Prostě na to “zapomenu” bude mi vlastně jedno, jestli se to stane nebo ne…. Dělám to pro to, ze mi vizualizace dělá dobře a cítím se v ní dobře…. A když budu mít v sobě to přesvědčení správně a budu na to připravena, budu uvnitř sebe žít ten šťastný život, tak se okolní svět přizpůsobí… Je potřeba ignorovat tu současnou realitu a uvnitř sebe vytvořit tu svoji realitu, kterou chci zažívat…

M: Ano, mně je celkem jasné, kam to mířilo i jak to „je ve skutečnosti“, ale nevidím to v tom jasně, spíš tak nějak mlhavě. Já jsem se snažila říct, že to na mě působí velmi negativně, článek sám o sobě. Dokážete si představit, že byste to takhle pochopila, i kdybyste neměla žádný „základ“? Já tomu jinak rozumím, ve své podstatě je to velmi jednoduché, jde o to se dostat vnitřně tam, kam se chci posunout v realitě. To je mi jasné od začátku. Mně je jasné i to, jak jsou např. ty e-booky koncipované, četla jsem jen jeden, ale v podstatě mi to bylo jasné hned po tom, co jsem přečetla e-book a následně podrobný plán. Taky si myslím, že je úplně jedno, jestli si budete vizualizovat svatbu 3. den, nebo 5. a nebo jestli si budete raději představovat 4 dny za sebou cestu do Grónska, pokud oba milujete zimu 🙂, je to jen způsob, jak se zbavit negativních myšlenek a dostat se do příjemných pocitů, které tělo pak vyzařuje a vám je vlastně fajn, ať už tu je, nebo ne. To, jestli půjdete cvičit ve středu nebo v pátek je taky fuk, i to, jestli vůbec půjdete, když budete dělat cokoliv, co vás baví. Ale část toho článku na mě prostě působí tak, že je na nic se snažit vnitřně, ale právě až opačně, jako by bylo dobře, dělat něco „tam venku“ (zavolat mu, od rána do večera projíždět inzeráty na novou práci, …) . A to, že nám do hlavy vesmír nevidí, je snad dostatečně jasné z toho, že nezná předponu „ne“ 🙂, jinak by se lidem neděli věci, které nechtějí.

L: Myslím, že článek je v pohodě – absolutně souhlasím s tím, co se v něm píše. Nebo tedy s tou částí, co jsem pobrala, tedy, že to člověk musí mít v sobě a ne čekat. Byla jsem typická trpělivá čekatelka a „vyhlížitelka“. Ale pak jsem si najednou přestala říkat věci: stane se tohle, ale začala jsem si říkat stylem, už se to děje. A jak to dopadlo? Včera v práci kolegové rozvedli zajímavou diskuzi na téma: „Ty hrozně záříš, ty jsi zamilovaná, viď že někoho máš!“ A já se cítím, že s ním opravdu jsem a vím, že už je to jen otázka času, než vesmír zařídí, že to všechno dopadne dle mých představ. Jen tím chci ukázat, že opravdu stačí naší vysněnou realitu cítit v sobě a i okolí to pozná a začne se přizpůsobovat. 🙂 Dokonce mi to pomohlo i více prociťovat vizualizace a představy před usnutím – já opravdu CÍTÍM! že tam ten člověk je a objímá mě….vím, že jsem na skvělé cestě a že je to to správné. 🙂 Tím se cítím skvěle a to je hlavní!

K: Prostě to fungovat nebude a vesmír nedoručí vůbec nic, když člověk na to nebude vnitřně připravený… A nebo doručí, ale člověk hned zase o to přijde… Všude Evička píše… To, co je uvnitř vás, vám zrcadlí okolní svět tam venku… A čekat na přání, jak píšete můžete klidně celý život… Pokud se nezměníte uvnitř a nebudete na to připravena, můžete si vizualizovat 20 hodin denně a stejně se nic nestane… Protože nejste připravena a naladěna na tuto realitu… Evička to píše pořád dokola a dokola… 🙂  Taky mi trvalo chvíli, než jsem to pochopila.

T: Já jsem naopak moc ráda, že něco takového konečně vyšlo, popravdě musím říct, že asi tak posledních 5 článků je pro mě naprostý STROP a divím se, že s každým přibývajícím to jde výš a výš, že je ještě pořád kam stoupat. Tímto za ně velmi děkuji! :))

MA: Naprosto souhlasím, i já jsem z posledních článků extrémně nadšená a jsem Evě vděčná za to, že se nebojí to všechno takhle na rovinu napsat

MA: Ahoj, tak já zrovna jsem z tohohle článku nadšená a vůbec si nemyslím, že by Eva popírala cokoliv, co napsala dřív, i když je z něj určitě cítit i její vlastní vývoj, což tam sama přiznává, pokud vím. Ono je to takový trošku komplikovaný (a na druhou stranu vlastně úplně primitivní), veškerá práce se zákonem přitažlivosti je o rovnováze, tudíž například ta trpělivost-nedostatek je „špatně“ a přehnaný dostatek je taky „špatně“, sám zákon přitažlivosti si trošičku jakoby protiřečí, ale vlastně to do sebe všechno úžasně zapadá. Možná jestli se ti článek teď nelíbí, zkus na něj zapomenout a vrátit se k němu třeba za pár měsíců, dost možná v něm uvidíš něco jinýho, než teď

Eva: Souhlasím, někdy si to trochu protiřečí. Vše, co se zákonem přitažlivosti souvisí. Je dost možné, že i já se zase posunu a třeba se mnou ani můj vlastní článek nebude za čas rezonovat, člověk nikdy neví, kam se posune a kam se jeho názory vyvinou či rozvinou.

MA: A to je na tom přesně to krásné, že se člověk neustále posouvá, vždy to jde ještě o krok dál a to je úžasné

M: Víš MA, já nepotřebuju dospět k tomu, aby se mi líbil. Tuhle jsem ho zahodila s tím, že je děsný a pustila ho z hlavy. Pak na mě dnes vyskočil tady. Za tu dobu už Eva napíše určitě jiné a tenhle se posune do historie, kde na něj narazí už jen ti, co přečtou všechno předtím. Ale nemyslím, že ve mě vzbudí sympatie 🙂

 

Pak přišel ještě další pohled:

S: Dobrý den, protože jsem měla stejný pocit jako vy, zasílám reakci, kterou jsem Evě zaslala mailem. První odstavec jsou vědecká fakta, druhý můj osobní názor. V článku uvádíte, že uvnitř lidí je Bůh, že lidé jsou Bůh. Toto ač na první pohled velice nenápadné tvrzení, není pravdou. Lidé nejsou Bohem, ani Vesmírem, jsou pouze tvůrce (bohem) svého života. Než mé tvrzení odsoudíte, vysvětlím proč.

Náš život je pouze odrazem námi vysílané energie, tedy každý člověk vyšle myšlenkou energetický algoritmus, který již lze v dnešní době fyzikálně změřit a tento algoritmus se promítá do naší reality. Pokud však tento algoritmus je rušen algoritmem jiného energetického toku naší mysli (např. přesvědčení: nejsem pro něj dost dobrá, nezasloužím si to, nikdy nebudu šťastná), realita se v preferovanou myšlenku nezmění nebo se bude měnit velice pomalu a to vše s ohledem na poměr velikosti sil těchto energií. Je však tedy v první řadě nutné vyčistit všechny možné rušivé energetické toky, čímž se následně dostaneme do bodu, kdy mezi preferovanou myšlenkou (energetickým tokem) a jejím uskutečněním je cca 1% časový úsek, potom je možné zažívat deja vu, tedy, že v hlavě vidíte určitý scénář a ten se následně odehraje apod.

Z Vaší praxe vím, že používáte k tomuto vyčištění pojmu „sebelásky“, nicméně z vlastní zkušenosti vím, že pro moje potřeby je tento termín tak obecný a neurčitý, kdy bylo potřeba najít vyčistit všechny konkrétní negativní přesvědčení zvlášť.

Pořád se ale bavíme o energetickém „hraní si“, o fyzice, o tocích energie, kdy lidé, pokud tento systém pochopí, mohou tvořit vědomě svůj život. To je vše. Tvrzení, že lidé jsou Bohem, tedy někým kdo tento systém vytvořil tedy není pravdou ! Ano, můžeme principy tohoto systému používat ke svému prospěchu, ale tím to začíná a končí. Nejsme tvůrci systému, ale jeho uživatelé a to je zásadní rozdíl.

Nikomu svůj názor nenutím, ale já osobně věřím, že tak geniální systém energií se tady neocitl jen tak náhodou, spolu s dalšími hledisky, jako že Země je přesně tak vzdálená od Slunce, abychom se neusmažili, ale aby udržovalo příznivé podnebí, že nám tato planeta dává vše, co k životu potřebujeme, že kdyby se sklon Země jen o 1% posunul, všechno by vymřelo aj, tedy pevně věřím, že za tímto vším je Geniální tvůrce, který má lidi nesmírně rád, když nám naši existenci tady tak úžasně zařídil, já ho nazývám Bohem a klaním se před ním, s velkým obdivem a pokorou a zároveň vím a potvrzuji, že každý člověk ho může cítit, vnímat a komunikovat s ním.

 

A následovala z mého pohledu skvělá reakce:

MA: Tak třeba já se s tímto názorem naprosto neztotožňuji. Za mě je „Bůh“ právě ten „tok energie“ a vzhledem k tomu, že já jsem jeho částí, jsem svým způsobem „Bůh“ – mám ho v sobě. Moje víra zase je, že jediné, co ve skutečnosti „existuje“, je vědomí a vše ostatní je jen jeho důsledek. Zemi ve správné vzdálenosti od Slunce vytváří vědomí, i mé tělo je vytvořeno vědomím, stejně jako cokoliv jiného, co kolem sebe vidím, cítím, slyším – je to jen projekce MÉHO vědomí.

Celý Vesmír, tedy teď mám na mysli ten „fyzický“, je z mého přesvědčení tvořen vědomím (v tomto kontextu doporučuji knihu „You are the universe“). Ano, nějaká „vyšší“ inteligentní síla tu je, dala by se nazvat jako ono „supervědomí“ – a opět, já jsem jeho součástí a svým způsobem si troufám tvrdit, že jakožto tato součást jsem i tím „tvůrcem systému“, jako všechny ostatní inkarnované i neinarnované „duše“ – všichni jsme tam někde „na počátku“ (to si neumím dost dobře představit, vzhledem k tomu, že čas neexistuje, přeci jen náš lidský mozek je v tomto směru limitovaný a určitě je to tak správně a má to i svůj důvod), byli. Tedy nikdo milující, kdo by to vše stvořil, tam za mě není, resp. je, ale já jsem jeho součástí. Chápu, že se neshodneme, ale jsem moc ráda za tuto možnost vyměnit si názory 🙂 Zajímavý je i holografický princip Vesmíru, ten vlastně všechny tyhle věci tak nějak vysvětluje.

 

V nejlepším je dobré přestat…

Diskuse pokračovala dál, ale spíš se pak přesunula do vod, ze kterých jsem se rozhodla již vystoupit, protože já žiju život tady na Zemi. Takže diskuse vyvíjející se směrem, co je po smrti a odkud jsme přesně přišli, už není pro mne. Proto sem již zbytek diskuse nepřidávám, článek už je i tak dlouhý.

Udělejte si prosím svůj obrázek. To, jak věci vidíte je jen na vás. Nikdo vás nemůže nutit a já se o to už vůbec nesnažím. Váš život je jen váš život a jak se k věcem postavíte, co si budete myslet, co přijmete a co zavrhnete, to je jen a jen vaše starost a vaše zodpovědnost.

Happy manifesting 🙂

Já přeci jenom ještě běžím do Hyde Parku! Je tam zase krásné počasí a všichni mi tu říkají, abych zůstala, když jsem přivezla pro Londýn tak nevídané počasí. Vědí totiž, že jsem se minlý pátek rozhodla, že tu bude krásně a teplo. A tak se i stalo. Já to prostě miluju.

Když jsem v novinách v UK viděla nadpis: „People should chat over a pint, not fight on FB“, tedy Lidé by měli mluvit u piva a ne se hádat na FB, moc se mi to líbilo. Lidé tráví příliš mnoho času rozlobenými komentáři na FB, kde je není vidět, místo aby šli ven a žili svůj život. A tak běžím žít svůj život. Yuhůůů. I love London and I love my life! And what is more? 🙂

Eva Paclíková
Profesionální vztahová a transformační koučka. Miluje život a osobní růst. Za své poslání považuje pomáhat lidem měnit jejich sny v realitu a učit je, jak posilovat sami sebe zevnitř. Náš vnější svět je odrazem našeho vnitřního světa! Eva je autorkou tištěné knihy Alfa bohyně , eBooku Rozchod jako nová příležitost, online transformačního programu pro ženy Bohyně lásky a programu Harmonizace čaker. Je také mentorkou skupinových koučinků jako na příklad Přitáhněte si ideálního partnera a mnohých jiných. Více o Evě se dočtete ZDE.
Komentáře
  • Stáhněte si eBook zdarma 10 kroků k úspěchu

    eBook 10 kroků k úspěchu odhaluje, jaké kroky dělají úspěšní lidé. Máte tak možnost stát se jedním z nich. Být úspěšný a šťastný je snadnější, než jste si možná mysleli.

  • Nejnovější příspěvky