Nemá mě rád…

Nedávno mi hlavou začaly lítat myšlenky a jako vždycky jsem na to nebyla připravená a hlavně jsem neměla čas. Tak jsem se zastavila, chytla mobil s tím, že si myšlenky natočím, abych se pak měla čeho chytit, až pro vás budu připravovat článek nebo spíš video.

Jak je mým zvykem, vzala jsem mobil, nastavila diktafon a nechávám myšlenky proudit. Protože většinou přemýšlím v angličtině, tak jsem nechala své myšlenky proudit, aniž bych o tom více přemýšlela. Nekoukala jsem ani doleva a ani doprava a vůbec nesledovala, jestli je to něco, co bude k použití. Měl to být čistě záznam pro mne. A tak jsem zvesela sem tam zhluboka odkašlala, jsem již 14 dní nastydlá, nahrávám a nahrávám, mluvím a přemýšlím a zase mluvím, nahrávku ukládám a posílám na svůj email a pokračuju v tom, co jsem před chvílí nechala být.

Vrhám se do víru velkoměsta a běžím na schůzku. „Bože, tady je tak krásně.“, prolétne mi hlavou. Pak mám chvíli času a usedám do kavárny ke svému oblíbenému cappuccinu a pouštím si nahrávku, „hmmm, to není špatný“, prolétne mi hlavou. „Na to, že to měla být jen poznámka pro mne je to dlouhé a jo jsou tam chyby a kašlání a kdesi cosi, ale co kdybych to hodila na youtube a konečně začala blog v angličtině?!!“

No a tak je to tady. Video, tedy spíš audio v EN najdete ZDE.

Někdy střílím docela rychle, a tak jsem dospěla k rozhodnutí, jde to na youtube. Jo, není to dokonalé, ale to se mi právě líbí. Nemá cenu zase něco odkládat, nedávno jsem tvrdila kamarádům, že anglický blog spustím ještě letos, aby si taky něco ode mne přečetli. Nahrávku i s mým odkašláváním jsem poslala kamarádovi Davidovi, který je Skot, samozřejmě i Maeve, mé koučce a protože jsem měla namířeno na oběd ke Kate, tak jsem jí to během přípravy oběda přehrála též. Všichni tři se shodli na tom samém, je to dobré, je to příjemné, dává to smysl. Jo, máš tam ty chyby, které jsi zmiňovala, ale to je v pohodě, vymaž to kašlání a jestli to tak cítíš, hoď to tam. Upřímně, myslím, že mě všichni tři znají natolik dobře, že jsou si vědomi mé tvrdohlavosti. Jelikož jsem stejně byla rozhodnutá, tak by mi to nevymluvili, i kdyby tam byla tuna chyb a oni věděli, že se řítím do neštěstí. 🙂

Přesto jsem byla ráda za jejich feedback. Psát blog v angličtině a nahrávat videa je něco, na co nebyl dosud čas. Navíc je to trochu challenge, ale já mám výzvy ráda a protože nemám nadřízeného a navíc jsem sama koučkou, dávám si výzvy sama. Často si dám takové výzvy, že pak vůbec nic nestíhám a říkám si: „Ježíši, co jsi si to na sebe zase vymyslela?“ 🙂

Protože je nahrávka v angličtině a protože jí teď nechci vymýšlet a točit v češtině. Když to člověku naskakuje, tak to plyne samo a dělat to pak podruhé často znamená, že je z toho něco zcela jiného. A tak vám to raději volně přeložím a kdo mluví anglicky, tak si to poslechne a aspoň uvidí, jak mi to tam v té hlavě šrotuje 🙂 hahaha.

Ok, o čem jsem to tam pro Boha mluvila?! 🙂 O nás lidech a o zrcadlení, tedy o tom, jak nám druzí lidé nastavují zrcadlo a ukazují nám, co je potřeba uvnitř nás zahojit, změnit, posunout. Naši nejbližší nám nastavují to nejvěrnější zrcadlo. Často máme pocit, že nás někdo z blízkých nemá rád, hledá na nás chyby. Jenže, jak je tomu vlastně doopravdy?!

Jelikož nahrávka měla být pouze poznámkou pro mne a jako podklad pro další článek nebo video, pozorný posluchač najde několik chyb :-). Buďte tedy se mnou trpěliví, příště to bude zase lepší. Děkuji všem kritikům, kteří si vyslechnou obsah. O chybách vím, slyšela jsem je na vlastní uši.

Níže uvádím svůj vlastní překlad svého vlastního myšlenkového proudu v angličtině.

Proč si myslíte, že vás někdo nemá rád, nemiluje vás? Nebo s vámi nechce být? Nezáleží na tom, jestli se jedná o vašeho partnera, expartnera nebo kohokoli jiného. „On mě nemá dost rád, nerespektuje mě.“ Toto slýchávám dost často. Proč tomu tak je? Zkuste se teď zamyslet se mnou? Jaký je ten důvod? Co je příčinou toho, že vás on nebo ona nemiluje tak, jak byste si přáli?

Máte ten pocit, že vás nemá dostatečně rád. Jenom se teď na chvíli zamyslete se mnou. A pozorně poslouchejte, co jsem právě teď řekla. Vy máte ten pocit!!! Vy máte ten pocit, že vás on nebo ona nemiluje, neváží si vás, nerespektuje vás, hledá na vás chyby, nejste dostatečně chytří, nejste dost dobří. Čím si myslíte, že to je, že vás druzí lidé nemají rádi, neváží si vás? Ať už je to kdokoli, váš partner, expartner, „nemá mě dost rád“. Čím to je? Já vám to teď řeknu a hlavně je to pravda pravdoucí.

Druzí lidé jsou vlastně vy vystrčeni ven, jinými slovy lidé vám svým chováním vždy zrcadlí něco, co se odehrává uvnitř vás.

Dám vám teď chviličku, abyste se zamysleli, co je uvnitř vás, co způsobuje toto jejich chování. Je to přesně to, na co bych se zeptala svého klienta nebo klientky během koučinku. Jakmile mi klient začne říkat o svém partnerovi nebo někom jiném z blízkých lidí, jak ho nemá ten dotyčný rád, pořád na něm jen vidí chyby, pak mu pokládám tuto otázku. A proto se teď zkuste zamyslet sami nad sebou a svým daným vztahem. Čím to je?

A nebojte se, i já dělám stejné chyby jako vy. Stává se to i mně, protože jsem stejně jako vy jenom člověk. Někdy si lidé myslí, že jako koučka nemám žádné problémy a mám vše naprosto vyřešené. Ale já nejsem dokonalá a tak není možné, abych měla vše a neustále vyřešené a můj život byl bez chybičky. 🙂  Samozřejmě i já na sobě neustále pracuji, protože jsou lidé, kteří v nás, i ve mně, vzbudí určité emoce a ty je potřeba zpracovat.

Takže ještě jednou se zamyslete nad tím, co ve vás způsobuje tyto vnější reakce v tomto druhém člověku? Co si myslíte, že tento váš pocit, že vás ten druhý nemá rád, způsobuje? A často se stává, když někoho koučuji a položím mu podobnou koučovací otázku, tak klient neví a musí se opravdu zamyslet. Není to vždy jednoduché a klienti často slyší podobnou otázku poprvé, nikdy předtím se nad tím sami nezamysleli. A to je právě úkolem koučinku, odkrýt hluboko uložené pocity a příčiny pocitů.

Každý člověk vám zrcadlí něco o vás, něco, co se odehrává ve vašem nitru. Nějaké vaše vnitřní drama. A lidé, kteří vám jsou blízcí vám toto drama zrcadlí nejvíce a nejintenzivněji. Je důležité být k sobě upřímný. Samozřejmě je velmi těžké podívat se na sebe a do svého nitra a hledat ten problém zde. A problém bych dala do uvozovek, ani tak se nejedná o problém. Já vám to mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, že to opravdu není lehké, zastavit se a říci si: „ok, co mi ona/on zrcadlí?“

Kdykoli máte pocit, že vás někdo nemá rád, nerespektuje vás, vždy je uvnitř vás něco, co vám ten člověk zrcadlí. A zrcadlí vám právě tyto pocity, nejsem dostatečně dobrý/á, nezasloužím si lásku, respekt, dostatečně nerespektuji sám/sama sebe, nemám se dostatečně rád. Necítím se milován/a, necítím se chtěn/a, mám pocit, že mě nemůže mít nikdo rád. Necítím se dost dobrý/á, aby mě měl někdo rád, to bývá nejsilnější negativní pocit, který lidé mají. Nejsem dost dobrý/á.

Co si o tom myslíte? Jak se cítíte, když se ponoříte do toho, co vám ten druhý zrcadlí? Možná to s vámi rezonuje a možná ne. Lidé, kteří na sobě hodně pracují nejspíš ucítí ten pocit AHA, je to tak. Naopak ti z vás, pro něž jsou to nové věci, možná ihned rezolutně zvolají „Ne ne ne, to je jeho chyba, její chyba, to on mě nemá rád, vím to, cítím to z něj. Nemá mě rád, nerespektuje mě, mluví o mně špatně.“

Ale já bych vám k tomu ráda něco řekla.

Dokud se nezastavíte a nepocítíte pravdu v těch slovech, která vám říkám, dokud nepřijmete tuto skutečnost „ok, to já se nemám dostatečně rád/a, cítím, že nejsem dost dobrá/ý a ten druhý mi tyto pocity jenom zrcadlí“, až do doby, kdy se budete držet v té pozici oběti „to je jeho/její chyba, to on, on, on, ona, ona, ona, nemají mě rádi, nerespektují mě“, do té doby se prostě nic nezmění. Roky budou utíkat a vy budete pořád ukazovat tam ven, na ty druhé.

A věřte mi, já vím, že je to těžké. Byla jsem tam a stále někteří lidé ve mně určité tyto vnitřní nedokonalosti a strachy spouštějí, ok?! Není to lehké, ale je to možné. U hodně lidí jsem spoustu věcí pročistila, ale stále je pár lidí, u kterých čistím sama sebe, protože to ještě není ono.

Jde o to, že buď budete mít vždycky pravdu vy a budete ukazovat na ostatní a nebo budete šťastní.

Vyberte si.

Není to o tom, že by ti druzí byli špatní. Možná nejsou zrovna dobří, ale o co jde především a co se vám snažím říct je, nikdy se k vám nebudou chovat dobře, dokud nezměníte ten pocit uvnitř sebe. Název mé FB skupiny není náhodný. Úspěch uvnitř nás je opravdu o tom, že všechno začíná uvnitř nás samotných. Pokud to děláte obráceně a snažíte se měnit věci tam venku, pak je to stejné jako házet ten hrách na stěnu. Znáte to přísloví, že?

A ještě jednu věc, kterou často lidem říkám. Když se necítíte kolem určitých lidí dobře, pak s nimi nebuďte, je to váš život a vaše rozhodnutí. Někdy je prostě nezbytné se v životě posunout dál, odejít, odstěhovat se, změnit třeba i lidi ve svém životě.

Můžete se odstěhovat od rodičů, od partnera, změnit partnera, posunout se dál. Nemusíte za každou cenu vždy měnit jenom sebe, ale někdy je prostě nezbytné změnit prostředí, lidi, se kterými se stýkáte. Někdy třeba jen na určitý čas, než sami sebe posílíte a někdy prostě i natrvalo. Záleží vždy na vás. Přátelé a partneři přicházejí a někdy prostě i odcházejí. S rodinou to je jiné a tam je mnohdy dobré prostě se odstěhovat a dát si třeba čas sám pro sebe. Nicméně opět platí, když se s nimi necítíte dobře, tak třeba jen omezte styky, může to být jen na nějaký čas.

Pokud se jedná o vašeho partnera nebo partnerku, možná je čas najít si někoho lepšího. Ale zase platí, dokud nezměníte to, co je ve vás, nikdo lepší nepřijde. Možná se zamilujete do někoho „lepšího“, ale vaše staré já, které není změněno, se opět probudí a ty samé problémy nastanou s dalším člověkem, s dalším mužem nebo ženou. Neutíkáte totiž před nimi, těmi špatnými lidmi, co vám ubližují, ale sami před sebou a před sebou samozřejmě neutečete, protože si sami sebe berete všude s sebou. Jediné řešení je zamilovat se do sebe a přijmout sami sebe se vším všudy. Jiná cesta není. Záleží vždycky na vás. Nikdo jiný za vás vnitřní práci neudělá.

Dokud nezměníte ten vnitřní pocit z nejsem dost dobrá/ý na jsem dost dobrá/ý taková/ý, jaká/ý jsem, jsem milován/a, chtěn/a, respektován/a, pak se nic nezmění a budete si přitahovat stále stejný typ lidí a nebo stejný typ chování. Lidé vám prostě budou zrcadlit vaši nesebelásku a nesebepřijetí. Zároveň, pokud je váš vnitřní dialog neustále: „on/a mě nemá rád/a“, pak tuto skutečnost do toho druhého projektujete. On nebo ona tyto vaše pocity cítí a zachytí a nemůže jinak, než vám je poslat zpět. V dobré víře, že to tak chcete. Chápete to? Je to jasnější?

Takže je čas začít měnit svůj vnitřní svět. A možná se mě teď zeptáte, ale jak to udělat? A to je dobrá otázka. Sebeláska se neprobudí přes noc, je to dlouhodobější vnitřní práce a je potřeba s tím počítat. Online kurz Bohyně lásky trvá 6 týdnů a já bych řekla, že je to začátek. Ale těch 6 týdnů již udělá hodně velký rozdíl.

Začít můžete něčím malým, začít se mít rád/a můžete třeba tím, že se sami sebe zeptáte: „Co by mě dnes rozveselilo? Co by mě potěšilo?“ A pak jděte a udělejte to. A udělejte to pro sebe. Nebo se podívejte do zrcadla a řekněte sami sobě, co máte na sobě rádi. Pochvalte se. A ano, možná máte velké uši jako já nebo máte pihy jako já a nemáte je rádi. Já mimochodem svoje pihy miluju, ale nebylo tomu tak vždycky. 🙂

Především my ženy máme ve zvyku podívat se do zrcadla a vidět jen to, co se nám nelíbí, kde bychom si přály mít tohle menší a tohle větší a jiné, atd. Ale o tom to není. Najdětě to, co rádi máte a řekněte si to nahlas. V mém případě by to bylo třeba: „Miluju svoje pihy, mám ráda svoje velké zelené oči.“ Nezaměřujte se na to, co se vám nelíbí, ale na to, co se vám líbí, určitě něco najdete. I třeba něco malého.

Jde totiž o to, že často chceme to, co nemáme. Ale věřte mi, že ten druhý chce to, co máte vy a vy si myslíte, že je ta žena se svým nosem spokojená a brala byste ho všemi deseti a ona přitom při pohledu do zrcadla pláče, jak je ošklivá s tímto velkým nosem. Možná ale tento velký nos je sexy pro nějakého jejího ideálního partnera. Zamilujte se do svých nedokonalostí. Vyplatí se to.

Je čas začít se přijímat taková nebo takový, jaký jste. Protože v tu chvíli, kdy přijmete sami sebe, vás začnou přijímat i ostatní.

Přeji vám i vaší sebelásce hodně úspěchů a posílám vám vřelé pozdravy z mého milovaného Londýna. 🙂

S láskou, Eva