Když se vám daří, tak se vám daří!

V angličtině se tomu říká „to be on a lucky streak“, prostě jste v proudu pozitivních událostí.

Bohyně to dobře znají, najedou na pozitivní vlnu a pak je to vše tak nějak jednoduché. Úspěch střídá úspěch, kladné zkušenosti se k vám řítí jedna za druhou. Potkáváte pozitivní lidi a vše tak nějak plyne samo a s lehkostí. Jste pozitivně zacyklení. Zaměřujete se na to, co chcete a vnímáte své úspěchy a podle zákona přitažlivosti si tak přitahujete stále více toho pozitivního.

Jenže většina lidí je v tom negativním cyklu. Tedy se zaměřuje na negativní události ve svém životě a všechno je horší a horší.

Vašemu mozku to chvíli trvá než se dostane z negativního cyklu do toho pozitivního, proto se sebou buďte trpěliví.

Nic se neděje samo od sebe, dokud se nedostanete do toho pozitivního cyklu. Musíte tomu prostě pomoc.

Většina lidí zná tento cyklus podobných událostí právě na té obrácené straně – když se to se.., tak se to se.. Omlouvám se, ale někdy lidové výrazy vystihují myšlenku nejlépe. 🙂

Před několika lety se mi to začalo sr.. a jak se posr..o jedno, tak se to začalo bořit všechno a já jsem byla tak zacyklená, že jsem neměla potuchy jak z toho ven. Nebylo to zrovna jednoduché, ale pak jsem udělala jednu zásadní věc – ROZHODNUTÍ.

Rozhodla jsem se s tím něco dělat. A to byl ten první a nejdůležitější krok dostat se ven z toho negativního cyklu událostí.

Vydala jsem se na cestu za štěstím. Pamatuji si, že jsem původně chtěla svoji FB fanpage pojmenovat právě cesta ke štěstí, pak jsem se ale rozhodla pro Úspěch uvnitř nás.

Nicméně toto rozhodnutí roztočilo těmi koly osudu a můj osud se začal měnit směrem, kterým jsem chtěla jít.
Já sama na osud nevěřím, dnes už určitě ne. Vím, že strůjcem našeho štěstí a osudu jsme prostě MY, nikdo jiný neřídí naši cestu a nikdo jiný za nás tuto práci neudělá.

Ano, změna směru našeho života ze začátku vyžaduje práci.

Pamatuji si na svoji cestu, která se začala pomalinku měnit právě po tom, co jsem učinila rozhodnutí změnit se.

Ta cesta pro mne nebyla jednoduchá, šla jsem zprvu sama a nevěděla, jak dál pokračovat. Postupně se ale začaly otevírat nové dveře a do té cesty začali vstupovat lidé, kteří mi moji cestu usnadňovali.

Moje změna trvala déle, než jsem si přála a než bylo nutné. I když jak se to vezme. Jenže když jde člověk sám, tak je ta cesta prostě vždycky delší. No tak teď by moje korektorka radost neměla :-). Jsem samá cesta, cesta, cesta :-))).

Omlouvám se, mám dobrou náladu. Proto přeci píšu, no ne? 🙂

Když jsem začala s koučinkem, zjistila jsem, jak je ta cesta najednou lehčí a jako by i ty zatáčky nebyly tak ostré, jako by byly oblejší a příjemnější. To samé jsem začala vidět i u svých klientů. To vše mě vedlo k rozhodnutí vytvořit program Bohyně lásky, abych tak ženám, u kterých jsem cítila, že moji pomoc ptřebují nejvíc, tu cestu usnadnila, aby se z toho negativního cyklu dostaly mnohem dříve a snadněji, než jsem to měla já.  A dnes jsem za to moc ráda. Vím, že můj sen se splnil a program plní účel kvůli kterému vznikl.

Mám pro vás dobrou zprávu, pokud jste v tom negativním cyklu, je to jenom období. Navíc to období největších sr… (opět se moc omlouvám, ale prostě mi to tu sedí) vás nejvíc vyburcuje k akci. Já to tak měla, asi bych byla pořád za tu chudinku a oběť, která trpí a ukazuje na druhé a na jejich problémy a chyby (jako to dělá většina lidí), jenom abych se sama cítila líp. Jenže tohle období sr… mě donutilo něco dělat. Lidé, kteří mají život průměrný, většinou nikdy nic nezmění.

Proč?

Nemají tu potřebnou motivaci.

Všichni úspěšní lidé, které znám, si prošli obdobím temna, obdobím sr… a paradoxně díky tomu jsou nyní tam kde jsou a jsou úspěšní, štastní a vnitřně naplnění.

Proto, pokud máte pocit, že jste nyní v těch sr…., mám pro vás dobrou zprávu, s největší pravděpodobností dojdete dál než člověk, který je tak nějak v pohodě. Takový člověk je totiž příliš pohodlný na to, aby něco změnil. O změně píši ve své knize Alfa bohyně.

Aby se člověk mohl změnit, musí mít potřebu změnit se.

A upřímně, proč by se měnil člověk, který je tak nějak v pohodě? Jo, práce není až tak skvělá a pořád si na ní stěžuje, ale jinak je to v pohodě. No vztah není nic moc, ale je to v pohodě. Nenaplňuje mě, ale co máma (táta), taky nebyla š’tastná. To je život…..

Podobné myšlení je myšlení průměrného člověka, který nemá důvod vykročit ze své zóny pohodlí a tedy nikdy nic nezmění. Bude si stále stěžovat, bude stále nespokojený, ale ne tolik nespokojený, aby něco měnil, natož aby měnil sám sebe.

A bez vnitřní změny se nikdy nic zásadního nezmění.

Jak dále píši ve své knize, vnitřní změna je jen pro ty odvážné. Není jednoduché podívat se dovnitř a upřímně si přiznat, že nejste v pohodě. Je mnohem jednodušší ukazovat na druhé a na to, jak oni to nezvládli, než sami sobě přiznat, že ten, kdo to nezvládl, jste vy sami.

Vím, o čem mluvím, byla jsem tam. Byla jsem v pozici oběti. Za to může tenhle stát, tahle rodina, tihle rodiče, blablabla.

Takových blablabla stížností slýchám hodně. Tedy na štěstí ne tolik, ale čas od času zaslechnu rozhovor typické oběti, která je průměrná a průměrná zůstane, protože jediné co dělá je, že ukazuje na druhé a na jejich chyby.

Ufff, díky bohu, že jsem byla v těch sr…, nedovedu si už ani představit, že bych se vrátila k té Evě, která je obětí a kterou nikdo nemá rád.

Není to ani trošku přitažlivé a přitom to dělá tolik lidí.

A možná to děláte i vy a je to naprosto v pořádku, pokud si to uvědomujete a chcete s tím něco udělat. Problém je ve chvíli, kdy ani nevíte, že to děláte a hlavně byste si to nikdy nepřiznali.

Jsou lidé, kteří ve svém životě nikdy nepochopí, proč otevřeně mluvím o svém pádu, proč se zmiňuji o bolestech, které jsem cítila a proč jsem o tom navíc napsala knihu.

Proč se chce zviditelňovat a ukazovat na to, že byla v háji?

Odpověď je jednoduchá, protože už bylo dost schovávání se a obav, co na to druzí. I o tom v knize píšu.

Protože je čas ukázat lidem a hlavně ženám, že mít problém a cítit se na dně je lidské, normální a je to dar.

Ano, je to dar, protože jen díky tomu najdete sílu podívat se skutečně pravdě do očí a podívat se do svého nitra, tak jak je. Přiznat si, že se něco musí změnit a tím něčím jste vy.

Protože jediné, jak se sebou začnou lidé něco dělat je, když uvidí a pochopí, že nejenom, že nejsou nenormální, ale navíc je tu možnost s tím něco udělat.

Nikdy jsem neměla ve zvyku mlčet a vždycky jsem rebelovala právě tím, že jsem říkala, co si myslím a spoustě lidí to vadilo a vadí dodnes. Ale víte co? Mně to bylo tak nějak jedno už předtím. A teď? No tak teď už je mi to teprv šumák 🙂

Ženy, muži – žijte svůj vlastní život a žijte jej naplno. Přijměte se se svými chybami a nedostatky. Vaše hodnota pro tento svět je větší, než si sami uvědomujete a je na čase ji v sobě vidět a cítit.

Přeji vám krásný den a úspěšný start do nového roku 2017.

Přeji vám, aby vaše světlo zářilo do celého světa a aby otevíralo srdce těm, kteří svoji vnitřní krásu a hodnotu zatím nevidí.

S láskou,

Eva