Být negativní není překážkou!

happiness-2411755_1920Lidé, kteří se seznámí se zákonem přitažlivosti většinou nabydou dojmu, že musí být neustále pozitivní. Všimli jste si někdy ve svém okolí někoho, kdo je v podstatě negativista, a přesto si jako by zlehka plní své sny? A vedle toho vidíte pozitivní lidi nebo tak alespoň působí a v jejich životě se nic moc zásadního neděje? Jak to tedy s tím pozitivismem je?

Být pozitivní prostě nestačí a navíc mnoho lidí se o pozitivní přístup pouze snaží.

Jakmile mi klient řekne: „Když já se tak snažím být pozitivní a ono to pořád nejde.“, tak vím, že je problém. Už jen to slovo snažit se zavání nepochopením celého procesu manifestace a zákona přitažlivosti. Pokud se budete snažit, tak se nic moc nestane. Vesmír vám doručí více možností, abyste se mohli snažit. A to asi nechcete. Vy chcete vidět výsledky.

Snažíte se být mámou nebo jste mámou? Snažíte se pracovat nebo pracujete? Snažíte se budovat business nebo jej prostě budujete? Vidíte, pokud vám o něco jde, tak se nesnažíte, ale děláte to.

Jděte do toho a dělejte, jako by se již věci děly. Žijte ten život, který chcete žít a žijte jej již nyní. Ale nesnažte se. Prostě se rozhodněte a začněte žít ten život již teď, zatím jen ve svých představách. Zato naplno.

Důležité je také pochopit, proč vizualizujeme. Z toho totiž vyplývá odpověď na otázku, jak je to s tou negativitou a zákonem přitažlivosti, a proč se některým lidem daří vytvářet si to, co chtějí, přestože jsou ve své podstatě velmi negativní.

Když se podívám zpět na svůj život, kdy jsem si z ničeho nic manifestovala „velké“ věci, které tehdy byly zcela mimo moji zónu zvyku nebo komfortu, chcete-li. Já mám raději pojmenování zóna zvyku, protože když jsme na něco zvyklí, tak je to opravdu jako ta železná košile, kterou musíme rozbít, abychom se dostali do nějaké jiné preferované reality, kde již máme své přání. A tedy si musíme zvyknout na novou situaci, nový život, novou realitu.

Tehdy jsem zase tak moc pozitivní nebyla a přesto se věci děly. Věděla jsem, co chci a doslova se rozhodla, že to tak bude a basta a víc jsem se o to již nestrachovala. Věděla jsem, že si zasloužím žít lepší život a tak se i stalo. Nyní jsem mnohem pozitivnější, přesto nepatřím mezi velmi pozitivní lidi a rozhodně nepatřím k tzv. sluníčkářům. Rozdíl mezi dříve a nyní je ten, že si více uvědomuji, kolik toho již mám a jsem vděčnější. Více si také užívám přítomný okamžik a to, co se v mém životě děje TEĎ, bez ohledu na to, co si přeji do budoucna.

Můj názor je ten, že není možné být 100% pozitivní a ani 90% pozitivní. Alespoň ne dlouhodobě. Samozřejmě je možné cítit se dobře většinu času, to zažívám i já, ale člověk by se neměl nutit být pozitivní. Když se cítíte na dně nebo smutně nebo i rozčíleně, tak buďte smutní, rozčílení, naštvaní. To k životu patří a kdybyste byli stále pozitivní a usměvaví, asi bych si myslela, že ani nejste člověk z masa a kostí. Takže to klidně pusťte a nesnažte se přelepit své negativní pocity nálepkou se smajlíkem, která říká „jsem happy“, i když mě dneska všechno pěkně se..!

Chápete? Není možné být neustále happy a mnohdy se lidé snaží být happy, i když nejsou a já bych nerada, abyste byli jedním z těchto lidí. Protože byste si naopak spíš ubližovali, než že byste nějak vylepšovali svůj život. Relativně často se totiž setkávám s lidmi, kteří mají strach, že když budou cítit nějakou negativní emoci, tak se jejich přání nesplní.

A proto byl tento článek v plánu již docela dlouho. Ale jak to tak bývá, člověk něco plánuje, ale ne všechno hned uskuteční. Tak se k tomuto tématu dostávám až nyní. Je ale velmi důležité. Jak říká Abraham Hicks, snažit se být pozitivní, když se cítíte mizerně, je jako nemít v nádrži benzín a myslet si, že když na nádrž nalepím smajlíka, tak bude vše zase v pořádku a já můžu pokračovat v cestě. Tak to je samozřejmě nesmysl. A to samé platí o nálepce „jsem happy“, když prostě happy nejsem.

 

Neumím skrývat své pocity

Já mám třeba tu nevýhodu, že své pocity neskrývám. Když jsem naštvaná, tak je to vidět. Když jsem smutná, tak je to také vidět. Nikdy jsem se to nesnažila skrývat. Někdy je to docela „problém“, protože lidé jsou zvyklí, že se lidé přemáhají a jsou milí, i když jim je mizerně nebo jim něco vadí. Já tohle nikdy neuměla a musím se přiznat, že mi to mnohdy život vůbec neulehčuje. Ale rozhodně se cítím sama sebou. Což u mnohých lidí kolem se říci nedá.

Z dlouhodobého hlediska lidé, kteří předstírají, že jsou v pohodě, i když to v nich vře a nebo jsou jen tak tak se rozsypat, mají těžší život. Jednak okolí očekává, že budou stále milí a skvělí, tím na sebe nakládají nesmírně velké břemeno. A navíc si tak zahrávají se svým zdravím.

Takže i když chápu, že není vždy lehké být v okolí lidí jako jsem já, protože když mě naprdnete, tak to budete vědět tak nějak do minuty. 🙂 Tak na druhou stranu tím, že mé pocity proudí ihned, se ve mně nezadržují na dlouho. Neříkám to proto, že bych na to byla nějak zvlášť hrdá. Ale proto, že to ke mně patří a také proto, že podle mého názoru je to mnohem lepší, než předstírat něco, co nejsem.

 

Deprese jsou potlačené emoce

Víte, před lety, kdy jsem se sesypala a procházela depresí, bylo období, kdy jsem se snažila všechno držet. Nešlo mi to, nejsem ten typ, který v sobě věci drží. Semlelo se toho tolik, což vy už víte, psala jsem o tom ve své knize. Jenže já jsem tehdy chtěla všechno zvládnout a tím, že jsem bojovala s těmi nepříjemnými pocity úzkosti, strachu, selhání, a tak bych mohla pokračovat ve výčtu negativních pocitů, tak jsem to přehnala a tato „snaha“ zvládnout to znamenala totální selhání.

Nejprve v mých vlastních očích. Pamatuji si doteď, jak jsem si připadala jako naprostá nicka, která nezvládá svůj život a to ve všech oblastech. Neměla jsem peníze, zdraví, lásku, práci, dítě, po kterém jsem tehdy moc toužila, nic z toho tu nebylo. Až jsem už ztratila i chuť žít. Nechtěla jsem tu být, chtěla jsem pryč z tohoto světa, pryč od té nesmírné vnitřní bolesti, ze které jsem měla pocit, že mě vnitřně roztrhá na milión kousků.

Bylo to nesnesitelné a nikdy bych nikomu nepřála těmito pocity projít. I když vím, že mnozí z vás tyto pocity zažili a nebo je dokonce nyní zažíváte. Je to něco strašného. Jako by vás něco ničilo zevnitř, z centra vaší duše. Těžko se to dá popsat, navíc teď po letech je ten popis ještě těžší. Přeci jenom je to už hodně let. Přesto si pamatuji, jak strašné to bylo.

Nikdo to nechápal. Co se ale stalo bylo, že po relativně krátké době, pár měsíců, se mi můj vnitřní stav začal zrcadlit v mých blízkých. Ten pocit, že jsem to nezvládla mělo najednou více lidí v mém okolí. Najednou jsem to slyšela i tam venku. Jenže tehdy jsem nevěděla, že je to jen odraz mého myšlení o sobě, a tedy mi ti druzí jen zrcadlí to, co si o sobě myslím já. Ty pocity „nikdo mě nemá rád, jsem sama“, se najednou začaly zrcadlit tam venku. Jako by mi potvrzovaly můj vnitřní stav a říkaly: „Ano, je to tak. Vidíš? Nikdo tě rád nemá.“

A právě proto dnes, po tom, čím jsem si prošla, věřím dokonce ještě víc, že je naprosto nezbytné dovolit si cítit se špatně. Nechat svým negativním pocitům volný průchod. Nesnažit se všechno to zvládnout, ale dovolit si být tam, kde právě jsme.

 

Dovolte si být sami sebou, i když je to pro ostatní nepohodlné

Pokud jste na dně, fajn. Pokud jste naštvaní, dobře. Buďte naštvaní. Ale mějte cíl v těch negativních vibracích nezůstávat příliš dlouho. Prostě si je dovolte s tím, že zítra se zase vracíte do dobrých a nebo lepších pocitů. Záleží samozřejmě, kde na té cestě jste. Pokud se nacházíte v depresi, je dobré být se sebou velmi velmi trpěliví a dát si delší čas. Když už jste nahoře, tak na sebe můžete být malinko přísnější. I já jsem na sebe přísná.

Když mě přepadne jakýkoli negativní pocit, nechám mu průběh, pak si ale často přikážu: „TAK DOST! To by už jako stačilo, takhle nepříjemná už být nechceš.“ Někdy se prostě jen sama sebe zeptám: „Co tě přesně žere?“ A často dostanu okamžitou odpověď, která většinou znamená, že se to týká něčeho úplně jiného. Jsou ale dny, kdy jsem na sebe milá a dovolím si procítit plně to, co cítím. A třeba jen odpočívám, protože cítím, že je to potřeba. Nechat samu sebe tam v těch nižších vibracích, abych se pak třeba za pár hodin najednou sama začala dostávat zase nahoru.

 

Vaše vize předurčuje váš další život

Proč tedy negativní lidé dokáží tvořit to, co chtějí a mnohdy velmi pozitivní lidé ne?

Jednak proto, že mnoho těch pozitivních lidí zase tak moc pozitivní nejsou. Prostě se o to jen snaží. A tedy spíš potlačují své negativní pocity a snaží se přes ně nalepit široký úsměv, protože někde po cestě jim někdo řekl, že tak bude život snazší. Ne, nebude!

Za prvé potlačováním negativních emocí si akorát vytvoříte nějakou nemoc, ať již fyzickou nebo psychickou. A za druhé tím si svůj ideální život rychleji nepřitáhnete.

Na čem totiž záleží nejvíce jsou vaše přesvědčení (your belief system), tedy soubor všech těch přesvědčení, kterým věříte. Tato přesvědčení totiž určují váš život a to, co je podle vás možné.

A zde je právě potřeba naše vizualizace a dostávat se do pocitu, že už to je. Do jisté míry lžete sami sobě, že to, co chcete, se již děje. Jenže opakovaná lež se stává pravdou. A v tomto případě je to pro vaše dobro. Touto lží sobě samým totiž vkládáte do svého podvědomí nové obrazy a pocity, které vás vedou do vaší preferované budoucnosti a to tak rychle, jak moc vizualizujete a jak moc vtiskáváte do svého podvědomí tyto nové obrazy z vaší nové reality. Vaše vize předurčuje váš další život.

Možná vás teď napadá, proč si teda nemůžu nalhat, že se cítím dobře? V podstatě to možné je. Jenže když se vážně cítím pod psa a snažím se předstírat, že je mi dobře, tak je to, jako bych stavěla velmi silnou zeď mezi sebe a své přání cítit se dobře. Vlastně bojuju se svým negativním pocitem, ať už je to strach nebo pochybnost. Když si ale dovolím ten negativní pocit procítit, tak se odplaví mnohem rychleji. Klienti, kteří prošli mojí novoroční výzvou už vědí, že to tak je. Měli možnost si vše vyzkoušet na vlastní kůži. Vždy je potřeba přijmout to, kde jsem nyní. Pak se teprve mohu posouvat tam, kde chci být.

 

Vizualizace je brána k novému životu

S vizualizací je to ale o něčem jiném. Vizualizujeme v meditativním stavu, kdy je naše vědomí snížené a nacházíme se ve vlnách alfa. Zde se automaticky cítíme dobře. Proto je meditace tak moc přínosná. Hned se budete cítit lépe. Navíc v alfa vlnách vaše vědomá mysl spí. Vaše podvědomí je otevřené a vy do něj můžete vkládat svoji novou vizi, ten život, o kterém sníte. Vaše podvědomí neví, že si to jen vymýšlíte a přijímá tyto obrazy jako vaši realitu. Když to budete dělat pravidelně, nastavíte tak své podvědomí na novou realitu a vaše současná realita se začne měnit. O vědomé a podvědomé mysli jsem psala ve své knize Alfa bohyně. Proto jsou všechny mé programy, i online program po ženy Bohyně lásky, založeny na meditacích. Klienti tak pracují se svým podvědomím, kde mění program, který jim již neslouží, na nový program, který jim pomáhá posunout se do jimi preferované reality.

Lidé, kteří nevizualizují a ani nedělají nic podobného se do nové reality většinou neposunou a nebo velmi pomalu. Jenže zde je ještě jeden problém. Možná totiž vizualizujete, ale stále se blokujete během zbytku dne, kdy chodíte a přemýšlíte, jestli to bude fungovat, jak rychle by to mohlo přijít a jak byste tomu mohli pomoci. A bum prásk, právě jste zase začali ničit svoji vnitřní práci.

Proto je dobré jednou i víckrát denně vizualizovat nebo jak já říkám zasnít se, když třeba jedete tramvají, a pak po zbytek dne se věnovat tomu, co právě v daný okamžik děláte. Když sedím na kafi s kamarádkou, tak nebudu přemýšlet o svém novém bytě, ale jsem tu zde s ní a naslouchám jí. Užívám si tu chvíli, kdy si můžeme v klidu popovídat. Když píšu článek, tak sedím a píšu, zavřu vše ostatní a nepřemýšlím o tom, co budu vařit k večeři nebo co musím zařídit zítra, ale píšu a píšu a nic jiného nevnímám. Když jdu na procházku s partnerem, užívám si jeho přítomnost, cítím ten čerstvý vzduch, vnímám tu krásnou modrou oblohu a naslouchám zvukům přírody, vnímám svoji ruku v té jeho a jsem vděčná za tento přítomný okamžik. Nepřemýšlím, že musím zítra zaplatit za telefon a nebo o tom, jak mi včera někdo něco řekl nebo udělal. Jsem tady a užívám si to. Tím nemohu přemýšlet o věcech, které se staly v minulosti nebo které mě čekají v budoucnosti, a tedy eliminuju všechny strachy, obavy a nebo rozčílení z událostí, které teď neprobíhají.

Negativní lidé mohou tvořit to, co chtějí stejně dobře jako pozitivní lidé. Protože záleží víc na tom, čemu věří, že je pro ně možné a co si zaslouží, než to zda jsou negativní nebo pozitivní. Proč o tom píšu? Ne proto, abych vás podporovala v negativismu. Je určitě lepší žít pozitivně, budete se totiž cítit lépe. Také lidé kolem vás se budou cítit lépe. Co se vám ale snažím říci je, že skutečnost, že jste během dne sem tam negativní, je naprosto v pořádku. Větší problém je váš strach z negativismu. Váš strach, že když se rozčílíte a vypěníte nebo když se vám chce brečet a zalézt někam pod deku a celý den nevystrčit nos, tak se vše zkazí a vy jste to zase nedali. Ten strach z negativismu je horší než negativismus sám.

Já sama jsem také negativní, vypěním, vybouchnu, rozčílím se, ukápnou mi slzy. No bože. Tak co? Jdu dál. Prostě jsem neměla svůj den. Zmiňovala jsem to v některém z posledních videí. Je to lidské a je to naprosto normální. Nemůžete tak své přání zničit. To je to podstatné, co vám dnes chci sdělit. Je pravda, že pokud budete 80 či více procent pozitivní, pak bude vaše manifestace rychlejší a snazší, ale vy byste měli chtít být pozitivnější a pozitivnější jenom proto, že se pak budete cítit lépe. Kvůli ničemu jinému. Ale když to zrovna nepůjde a vy se prostě nebudete cítit nejlíp, tak je to v pohodě. Dovolte si to, nechte to proproudit a dovolte si být tím člověkem, který má pocity, má svoji povahu. Je, jaký je. I s tím „negativním“!!!

 

Závěrem bych ráda shrnula můj dnešní proud myšlenek:

1. Být negativní je v pohodě.

2. Naším cílem je cítit se čím dál tím lépe a čím dál tím pozitivněji.

3. Negativní emoce je dobré nechat proproudit, dovolit si je. Rychleji pak odplují.

4. Vizualizujeme, abychom rozbili ten zvyk být v současné realitě a naše podvědomí přijalo nové obrazy jako naši novou realitu a my se do ní mohli přesunout rychleji.

5. Vizualizujeme jednou nebo i vícekrát denně, ale zbytek dne žijeme teď. Děláme věci tak, že se do nich ponoříme, tím eliminujeme strachy a obavy, že se naše přání nesplní, protože nemáme čas o něm přemýšlet a zbytečně tak vytvářet negativní scénáře.

6. Nezáleží až tak moc, zda jsme spíš pozitivní nebo negativní, ale podstatná jsou naše přesvědčení, čemu věříme, že je pro nás možné.

7. Systém přesvědčení měníme v našem podvědomí, díky meditaci (zklidnění) a vizualizaci (přijímání nových obrazů).

8. Naše podvědomí nezná rozdíl mezi tím, co je a tím, co mu předkládáme pomocí nových obrazů a pocitů během meditace a vizualizace.

9. Vaším cílem by nemělo být BÝT SUPERPOZITIVNÍ, ale BÝT V ROVNOVÁZE. Tedy cítit se co nejlépe a hlavně klidně, být v takzvaném neutrálu. Zde je to úplně nejlepší. Jste prostě v rovnováze, v harmonii. Nevibrujete někde v nadšení a entusiasmu, ale ani nejste v negativitě a depresi. Jste prostě v klidu a pohodě a cítíte se dobře!

10. Užívejte si život plnými doušky TADY a TEĎ.

Happy manifesting 🙂

Eva Paclíková
Profesionální vztahová a transformační koučka. Miluje život a osobní růst. Za své poslání považuje pomáhat lidem měnit jejich sny v realitu a učit je, jak posilovat sami sebe zevnitř. Náš vnější svět je odrazem našeho vnitřního světa! Eva je autorkou tištěné knihy Alfa bohyně , eBooku Rozchod jako nová příležitost, online transformačního programu pro ženy Bohyně lásky a programu Harmonizace čaker. Je také mentorkou skupinových koučinků jako na příklad Přitáhněte si ideálního partnera a mnohých jiných. Více o Evě se dočtete ZDE.
Komentáře
  • Stáhněte si eBook zdarma 10 kroků k úspěchu

    eBook 10 kroků k úspěchu odhaluje, jaké kroky dělají úspěšní lidé. Máte tak možnost stát se jedním z nich. Být úspěšný a šťastný je snadnější, než jste si možná mysleli.

  • Nejnovější příspěvky