Jak jsem se potkala s aurachirurgem a co mi setkání (ne)dalo

Než se pustíte do čtení, chtěla bych podotknout, že nejsem zastáncem toho, abyse lidé příliš upínali na minulé životy, černou magii nebo jiná „negativní“ témata, která v nich posilují pocit oběti, tzn. přesvědčení, že život jim jen prokluzuje mezi prsty, trpí a nic s tím nedokážou sami udělat. Věřím, že minulé životy a jejich otisk v naší auře existují a mohou nás ovlivňovat. Zároveň se tím ale nevzdávám zodpovědnosti za to, co se mi v životě děje. Kdybych to udělala, zřekla bych se své síly tvůrce. A to bych nedoporučila nikomu z vás.

Ať už věříte čemukoli, nikdy nedovolte, aby vás to ovládlo natolik, že ztratíte víru ve svou vlastní sílu a schopnosti. Sama bych na terapii, kde se pracuje s minulými životy, nikdy nešla, pokud by se skutečně nejednalo o život nebo zásadní zdravotní problém.

A hlavně si vybírejte, ke komu jdete a komu dovolíte, aby vás ovlivnil. Protože i mezi terapeuty a léčiteli jsou tací, kteří v lidech podporují spíš strach než jejich sílu, a to pro naši mysl nemusí být to nejlepší.

Pojďte nahlédnout do mé vlastní zkušenosti. Možná vás překvapí, možná inspiruje a možná ve vás jen probudí zvědavost. A to úplně stačí…

Jak to celé začalo

Jak jsem vůbec přišla na to jet do Lichtenštejnska a setkat se s osobností, která mě neskutečně zaujala – s aurachirurgem Gerhardem Klüglem? Celý příběh sdílím i ve videu na svém YouTube kanálu, kde najdete i to, jak jsem přeskočila čekací listinu a zmanifestovala si nádherné datum 11. 8. 2025 ve 13 hodin.

Na setkání s Gerhardem jsem se opravdu těšila. Přečetla jsem obě jeho knihy a věděla jsem dost na to, abych si uvědomila, že aurachirurgie na mě vůbec nemusí „fungovat“.

Do Lichtenštejnska jsem jela hlavně s přáním doléčit se. Dva roky mě bez přestání pálilo v krku, ústech a jídlo pro mě bylo téměř nemožné. Každé polknutí i mluvení způsobovalo pálení, ztrátu energie, někdy až paralýzu těla. Dopoledne jsem hladověla, odpoledne spala.

Rok a půl mě vyčerpávaly každodenní teploty a já už byla z té dlouhé cesty za uzdravením tak vysátá, že jsem byla ochotná zkusit cokoli. Tedy přiznám se, že některým terapiím, kde prý člověka unášejí mimozemšťané, opravdu nevěřím a jdou mimo mě. 😊

Vedla mě intuice

Únava z únavy a neschopnost žít normální plnohodnotný život mě nabádaly zkusit něco nového a doplnit tím své vizualizace. Intuice mě už dlouho vedla k určité oblasti těla a života, ale žádný z terapeutů, se kterými jsem během těch dvou let pracovala, se tam se mnou nevydal, a to ani přes to, že jsem se snažila je nasměrovat.

Tentokrát jsem se proto rozhodla neříkat nic a nechat se vést…

O to víc mě překvapilo, když se pan Gerhard při našem setkání zaměřil přesně tam, kde podle mého všechno začalo – dávno předtím, než jsem onemocněla.

Ale nepředbíhejme. Pojďme si nyní říct, co je vlastně aurachirurgie.

Jak aurachirurgie funguje

Aurachirurgie není žádná novinka. Je to forma energetického léčení, kterou pan Klügl rozvinul a zdokonalil. Svůj původ má v tzv. psychic healing, někdo tomu říká mental healing. Dalo by se přeložit jako mentální nebo psychické léčení, kdy je léčitel jakýmsi prostředníkem (channel), který dovoluje Bohu/vesmíru, aby léčil nemocného skrz léčitele.

Podobně to vnímám i já při koučinku. Nechávám se vést vyšší mocí, proto mi často klienti říkají, jak slova, která během koučinku i v meditacích říkám, jsou jako by jim mluvila z duše a cítí mé napojení na ně. V těch chvílích je terapeut jen kanálem, který umožní, aby se tělo nebo duše samy uzdravily.

Kancelář uprostřed hor

Gerhardova kancelář je obklopená nádhernými lichtenštejnskými horami a už samotná cesta tam působila jako malá terapie. Jeli jsme s manželem autem dva dny, přespali v Německu a nakonec se ubytovali asi pět kilometrů od kanceláře pana Klügla. Hotel byl útulný, s výhledem na nádherné hory.

Netušili jsme ale, že v Lichtenštejnsku se odpoledne nedá skoro nikde najíst. Většina restaurací má totiž něco jako siestu a některé otevírají jen pár dní v týdnu. Takže jsme se na oběd museli vracet do Švýcarska, které však bylo jen pár kilometrů.

Setkání s Gerhardem

Když jsme ráno dorazili ke kanceláři pana Gerharda, cítila jsem se nervózní. Možná proto, že k němu docela vzhlížím, a navíc jsem vůbec netušila, co mě čeká.

U kanceláře má pan Klügl čekárnu, protože tu pracuje s několika kolegy, mezi nimi i se zubařkou zhruba mého věku, která využívá i aurachirurgii. Zasmála jsem se tomu, protože zubařů se odjakživa z neznámého důvodu bojím. Tedy bála, zdá se, že jsem tento strach díky pochopení, co za ním stálo, nedávno překonala.

Přijeli jsme o něco dřív, ve 12:50. Jednak nerada chodím pozdě a už vůbec ne, pokud se mi dostalo té cti a já získala dřívější termín, ke všemu mimo otevírací dobu. Navíc jsem měla pocit, že datum mé návštěvy není náhodné. Naše schůzka byla 11. srpna 2025 (všechna čísla po sečtení směřují k jedničce) ve 13 hodin (opět 1). Vnímala jsem to jako znamení. Andělé byli s námi.

Když nás pan Klügl uviděl, potřásl nám rukou a podíval se udiveně na hodiny. „Jste tu brzy,“ poznamenal. Musela jsem se skoro smát. Ta jeho přesnost byla kouzelná. Je sice Němec, řadu let však žil ve Švýcarsku a Lichtenštejnsko má se Švýcary mnoho společného. Odpověděla jsem, že počkáme.

Přesně ve 13 hodin přišel znovu. Zeptal se, kdo z nás přišel na léčení. Řekla jsem, že já. A že bych byla ráda, kdyby mohl být manžel u toho. Souhlasil.

Česká polka v Lichtenštejnsku

Vstoupili jsme do velké, světlem zalité kanceláře. Uprostřed stál masivní stůl, vedle další s mnoha chirurgickými nástroji, modely lidských orgánů, kostra člověka, japonský gong a zpívající mísy.

Manžel se posadil stranou. Gerhard chvíli něco dělal na svém počítači a najednou se ozvala česká polka. Nechápali jsme. Až pak nám vysvětlil, že byl několikrát v Praze a že česká hudba je podle něj nejlepší. Mluvil i o tom, že jeho rodiče kdysi žili u Chebu, než byli po válce odsunuti.

Bylo to milé, uvolnilo to atmosféru. V terapeutické branži se tomu říká raport, kdy s klientem navážete vztah díky něčemu, co máte oba společné. Nevím, zda to byl cíl, myslím, že pan Gerhard je prostě přirozeně milý a vstřícný muž.

Oprátka minulosti

Poté mě vyzval, abych se postavila k němu bokem. Dosud nevěděl vůbec nic o tom, proč jsem přijela, co dělám nebo co konkrétně mě trápí.

Začal měřit moji energii. Chvíli se soustředil a řekl: „Máte velmi dlouhou auru, táhne se daleko před vás. Vy děláte nějakou konzultační nebo terapeutickou činnost?“

S manželem jsme se na sebe usmáli a já přikývla. Pokračoval v načítání aury.

Zastavil se u hlavy. „Máte často bolesti hlavy?“ „Ano,“ odpověděla jsem.

Dále svou pozornost zaměřil na krk: „Máte nějaké problémy s krkem?“ „Ano,“ zněla znovu má odpověď.

Když došel k břichu, dodal: „Také tu je blokáda břicha a sakrální čakry. Máte nějaké potíže v oblasti břicha a ženských orgánů?“ Musela jsem přiznat, že má pravdu.

Pak se mě zeptal, jestli jsem někdy zažila pocity nespravedlivého obvinění. Ano, přikývla jsem.

Na to mi symbolicky odstřihl „oprátku oběšence“. V tu chvíli jsem cítila, jak se mi uvolňuje krk a mohu jím lépe hýbat. Gerhard mi vysvětlil, že bolest v krční oblasti často souvisí s minulým životem, kdy člověk čelil nespravedlivému obvinění a popravě, například oběšením nebo gilotinou.

Léčivá energie v rukách

Poté mě požádal, abych se posadila naproti němu. Chytil mě za ruce a chvíli se na ně díval. „Vy jste léčitelka?“ zeptal se. Manžel byl pohotový: „Léčí lidi jejich psychiku.“ „Ano,“ přidala jsem se. „Pomáhám lidem léčit jejich duši.“

Gerhard se spokojeně pousmál, dál se díval do mých dlaní a pokračoval: „Vidíte to velké M? Levá ruka je silnější než pravá. Máte v ní léčivou energii a silnou intuici. K léčení a práci s lidmi využíváte intuici a napojení na vesmír.“ Usmála jsem se a přikývla.

Po chvilce zapnul přístroj podobný Bicomu. Zadával do něj moje údaje – jméno za svobodna, datum a místo narození… Přístroj zahájil testování a vyhodnocování. A my na obrazovce najednou viděli i data v procentech.

Když skončil i s doplňujícími dotazy, přišel čas na samotnou operaci v auře.

Černá magie

Gerhard během práce s aurou objevil blokádu tří čaker. Sakrální, solar plexu a krční. Prý v důsledku černé magie v mé rodině.

Dozvěděla jsem se od něj, že někdo kdysi na jednu z mých praprababiček provedl černou magii – něco, co připomínalo práci s voodoo panenkou. Právě tam měly být symbolicky zablokované tři čakry, hlavně ta sakrální. Proto prý máme v rodině problémy s ženskými orgány.

Musím říct, že v tom měl pravdu. Já sama sice žádné větší potíže nemám, ale kdo ví, kam by to časem vedlo.

Když se mě zeptal, jestli mám problémy s menstruací, zavrtěla jsem hlavou, že ne. Od 11 let ji mám, až na počáteční bolesti, dle mého názoru normální a zcela pravidelnou.

Přesto jsem poslední tři roky řešila něco jiného, hodně zvláštního a velmi nepříjemného, co gynekoložka odbyla slovy „menopauza“. Cítila jsem ale, že to není pravda. Tehdy jsme s mužem netušili, jak si to vysvětlit. Až teď, při Gerhardově práci, mi vše začalo dávat smysl.

Uvolnění rodové bolesti

V jednu chvíli mě požádal, abych „roztáhla nohy“. Málem jsem omdlela studem. Zároveň jsem ale cítila důvěru.

Pak mi oznámil, že i v břiše (tedy v auře) mám nějaké předměty, které byly při černé magii vloženy do voodoo panenky. Právě ty by podle něj v případě skutečné fyzické operace mohly způsobovat řadu potíží v mém fyzickém těle a v mém současném životě.

Když si uvědomím, čím si ženy v naší rodině procházely, dává mi to všechno smysl.

Gerhard vše z mého břicha a ženských orgánů odstranil a já už po pár dnech cítila změnu. Problém, který mě trápil celé tři roky, se začal zlepšovat. Ještě nejsem úplně tam, kde jsem bývala, ale rozdíl je obrovský. A za to jsem neskutečně vděčná.

Přestože jsem do Lichtenštejnska jela řešit něco úplně jiného, právě tohle se ukázalo jako zásadní – byla to pro mě velká komplikace mého života.

Aurachirurgie nemusí vše uzdravit hned, ale dokáže spustit samoléčebný proces, díky němuž se tělo začne uzdravovat samo.

Lékařské experimenty v minulém životě

Vyšetření mé aury pokračovalo dál. Gerhard se nejdřív zajímal, jestli mám strach z jehel. „Ano,“ přiznala jsem. Vzápětí poznamenal: „A co dutiny, sinusy?“ Musela jsem znovu přitakat. Nikdy dřív jsem s nimi problémy neměla, ale poslední dva roky mě při každém jídle pálilo v uších, v nose i v krku.

„No tak to je jasné,“ vyhrkl.

Potom přišla řeč na nemocnice. Z představy, že bych byla pacient, mi vždycky přeběhne mráz po zádech.

„No tak to bude ono,“ zajásal. A začal vysvětlovat: „V minulém životě na vás prováděli pokusy a vy jste při nich v nemocnici zemřela. Píchali vám do žil různé látky, proto máte oslabená játra. Dávali vám trubici do krku i hadičky do nosu, a to je důvod, proč vás dnes pálí krk, hltan i dutiny. Nedovírá se vám jícen, protože je oslabený. Tělo si díky této kruté smrti uložilo do aury vzpomínku, která se teď znovu probudila.“

Ještě se zajímal, jestli mívám problémy s dýcháním. I to jsem potvrdila. Snadno se zadýchávám a hluboký nádech mi vždy spustí pálení krku i jícnu. Podle něj to všechno souviselo s dávnými experimenty.

Poté začala operace v auře. Gerhard mi postupně „vytahoval“ hadici z krku i z nosu a z obou paží odstraňoval jehly s hadičkami. Všechno symbolicky odstřihl a vyčistil.

Práce se surogáty orgánů

Co mě překvapilo, nikoli mého manžela, byly mé zuby. Muž mi už dřív říkal, že bych si měla nechat zkontrolovat staré amalgámové plomby. Mohla by tam prý být infekce, která často způsobuje i bolesti hlavy. A ty mě poslední dva roky trápily poměrně silně. Přisuzovala jsem je krční páteři, se kterou mám celoživotní potíže.

Gerhardova poznámka o smrti oběšením či gilotinou (viz výše) v kontextu s bolestí hlavy mi najednou přišla překvapivě logická.

Pak se vrátil k vyšetření. Dal mi do rukou surogát jater, na něco v nich zatlačil a zeptal se, zda cítím bolest. „Ano, ale nahoře na patře, v zubu,“ odpověděla jsem. Nepřekvapilo ho to. Jak otáčel nástrojem v modelu orgánu, cítila jsem v zubu ten samý šroubovitý pohyb.

Vysvětlil, že injekce z pokusů v minulém životě způsobily, že se žluč dostávala tam, kam neměla, a dráždila jícen. Lékařsky jsem tedy byla zdravá, ale můj krk se choval podrážděně, jako by zůstal „zaseklý“ v oné minulé zkušenosti s experimenty. Gerhard upravil i vstup do žaludku a přebytečnou žluč „odsál“, aby se bolesti mohly postupně uvolnit.

Pracoval neuvěřitelně svižně a soustředěně. Občas jsem nestačila reagovat, jen jsem vnímala, jak se mě ptá: „Cítíte tlak? Cítíte tady něco?“ Po chvíli znovu otestoval játra stejným pohybem a já cítila v zubu klid.

Odemčení zámků tří čaker

Všechno se odehrávalo tak rychle, že jsem měla problém informace vstřebat. Byla jsem ráda, že manžel seděl blízko a pozoroval, co se dělo. Po sezení mi popisoval, že pan Klügl odemkl pomyslné zámky. Nerozuměla jsem, tak mi to vysvětlil: „Jak napěchovali tu voodoo panenku, tak on tu černou magii odblokoval tím, že odemkl zámky tří čaker – krční, solar plexu a sakrální.“

Gerhard skutečně pracoval s klíčem. Zablokované čakry odemykal vždy na levé straně, tedy v ženské linii. Já si tuto část vůbec nepamatuji. Jen vím, že se mě ptal, zda něco cítím.

Manžel mi pak řekl, že jsem vždy potvrdila u dané čakry blokádu na levé straně těla a pokaždé ve stejném směru. Po jejím odemknutí kontroloval, zda něco cítím, a já zavrtěla hlavou, že ne. Kdyby tam můj manžel nebyl, ani bych to neuměla popsat. 😊 Dívala jsem se totiž celou dobu přímo před sebe, abych neviděla chirurgické nástroje, které mi byly nepříjemné, a soustředila se jen na jeho otázky.

Gerhard později vysvětlil, že voodoo panenka byla plná různých nečistot a předmětů, zejména v oblasti břicha a ženských orgánů, a že černá magie byla dokončena blokací krční čakry. To proto, aby prý člověk nemohl tyto zásahy rozpoznat. I to mi dávalo smysl.

Na závěr ještě otestoval, zda jsem někdy v minulých životech nepřijala nějaké sliby, například chudoby nebo cudnosti. Test vyšel negativní. A já stála ve své síle.

Rozloučení s Gerhardem

Celá terapie trvala zhruba hodinu. A i když tohle všechno bylo pro mě nové, celou dobu jsem panu Klüglovi plně důvěřovala. Vnitřně jsem cítila, že dělá vše tak, jak je pro mě nejlepší.

Navíc jsem do jeho ordinace šla s vědomím, že zodpovědnost za svůj život mám stále já. Jen mi tato zkušenost znovu připomněla, že je důležité nenechat se svést k pocitu, že „se mi to jen děje“. Minulé životy mohou mnohé osvětlit, ale neměly by být výmluvou. A na to je podle mě dobré dávat pozor. Abychom u každého svého problému nezačali pátrat po tom, který minulý život nám zničil ten současný. 😊

Na závěr mi podepsal svou knihu, kterou jsem si s sebou přivezla, a já jemu darovala Saturnina v angličtině. Tuto knihu miluji od svých patnácti let a každému ji kupuji.

Něco neskutečného, co mě šokovalo!

Když jsme se rozloučili a odjeli, necítila jsem nic zvláštního. Jen pocit uspokojení ze zajímavé zkušenosti, že jsem zažila něco, co jsem si dlouho přála. Manžel se na mě podíval a poznamenal: „Máš lepší barvu.“

V autě mě několikrát silně bodlo pod levým prsem. Netuším, jestli to mělo s terapií souvislost.

Na hotelu se mi ulevilo. Obvyklé pálení v krku při obědě sice na chvíli přišlo, ale brzy odeznělo. Tentokrát bez horečky, bez bolesti. Cítila jsem se však dost unavená a vyčerpaná. Přece jen jsem měla za sebou hned několik operací na více částech těla.

Čekalo mě ale ještě velké překvapení…

Během aurachirurgie pan Klügl udělal pomyslné řezy na třech místech mého břicha a symbolicky je zašil. Po návratu na hotel jsem se v koupelně na břicho podívala a zůstala stát v němém úžasu. Měla jsem tam tři viditelné jizvy, na každé byly tři tečky jako od stehů. Přesně tam, kde Gerhard symbolicky „operoval“. Byly tak pravidelné, že se nedaly přehlédnout. S manželem jsme na mé břicho nevěřícně hleděli a jen se smáli (fotografii přikládám níže).

Co mi tato zkušenost dala

Cesta do Lichtenštejnska mi dala nejen možnost poznat novou zemi, ale především inspirativního člověka, kterého jsem si přála potkat – pana Gerharda Klügla. Vnitřně jsem cítila, že je to výjimečný muž, naše setkání mi pak potvrdilo, že je velmi zkušený, neskutečně milý a empatický.

Tahle zkušenost mi přinesla i potvrzení mé intuice. Už od začátku nemoci jsem tušila, odkud potíže přicházejí, jen jsem neměla sílu je úplně dočistit sama. Gerhard mi pomohl vidět věci z jiného úhlu – přesněji řečeno z jiného života. Díky tomu se ve mně uvolnilo něco hlubokého, co jsem dřív nedokázala pojmenovat.

Krok za krokem, s vírou, že to půjde

Hned pár dní po návštěvě jsem zaznamenala změnu v oblasti ženských orgánů. Je to velmi osobní, takže detaily nebudu rozvíjet. Problém, který mě trápil tři roky, se začal zlepšovat. Ne úplně, ale natolik, že jsem poprvé po dlouhé době cítila úlevu. I to pro mě byl zázrak.

Víte, když je tělo rozbité na tolika úrovních, jako bylo to moje, nezbývá než ho dávat dohromady pomalu. Je velmi těžké přesunout se do konečného výsledku, úplného zdraví, když je toho tolik, co vás bolí a trápí. Musela jsem jít krok za krokem. Vytrvale, trpělivě, s vírou, že to půjde.

Spoustu věcí jsem si dokázala uzdravit sama díky práci s myslí a alternativní medicíně. Ale někdy přijde chvíle, kdy už člověk nemá sílu. O to krásnější je, když vám někdo „pomůže“ a uzdraví něco, na co vlastně už nemáte kapacitu, protože je to pro vás sice důležitý, ale přesto druhořadý problém.

Musím jít dál…

V Lichtenštejnsku jsem cítila, že je mi lépe. Manžel to viděl taky, i když já si nebyla jistá, jestli to není jen dočasné nadšení. Po dvou letech, kdy jsem byla zavřená doma a sotva vyšla ven, bylo už jen to, že jsem zvládla cestu, obrovským posunem. Přesto jsem si v duchu říkala: „Možná si to jen namlouvám.“ Ale i to je někdy v pořádku. Někdy se prostě musíme rozhodnout cítit se lépe, i kdyby to mělo být jen chvilku.

Po návratu domů se žádný zázrak přes noc nekonal. A tak jsem pokračovala dál v tom, co jsem dělala před cestou. Tedy to nejlepší, co v danou chvíli člověk dovede. To, co sama učím – být, myslet a cítit z konečného výsledku, v mém případě z plného zdraví a síly. Krůček po krůčku, den po dni. Když přišla bolest nebo teplota po jídle, prostě jsem jí prošla, jak nejlépe jsem dovedla. Věděla jsem, že jinak to nejde, že musím jít dál…

Zázraky se dějí tiše

Zkušenost s panem Gerhardem mi dala jistotu, že se věci zlepšují. Ještě v březnu pro mě byla i krátká jízda autem utrpením. Motala se mi hlava, pálily mě ruce, měla jsem pocit, že nic nezvládnu. Díky cestě do Lichtenštejnska jsem si ale uvědomila, že zvládnu. A mnohem víc. Dokonce i cestu k moři – něco, co jsem si před rokem neuměla vůbec představit.

Zázraky se opravdu dějí. Často je však nepoznáme, protože čekáme něco, co se změní přes noc. Přitom se dotýkáme malých zázraků každý den, jen jim většinou předchází dlouhá cesta. Během této nemoci jsem si uvědomila tolik drobných znamení a proměn, že je to až neskutečné.

Za hranice strachu

Lichtenštejnsko mi pomohlo i s mým dlouhodobým strachem z cestování, který se ve mně díky nemoci vytvořil. Po dvou letech, kdy jsem, jak už jsem zmínila, skoro nevycházela z domu, jsem zvládla celou cestu a zpět. Pro někoho samozřejmost, pro mě vítězství.

Krátce po návratu od pana Gerharda jsme se proto s manželem rozhodli odjet do Slovinska. Seděla jsem tam na balkóně, dívala se na širé moře, psala tento článek a v duchu děkovala, že to vůbec mohu zažít. Další splněné přání a pro mě další zázrak. Znamení, že když člověk chce a vytrvá, dokáže cokoli.

Mezi nebem a zemí

Zážitek s Gerhardem mi přinesl uvědomění, že existují věci, které přesahují naši běžnou realitu. Někdy se dotýkáme oblastí, jež jsou mimo naše chápání, a právě proto je nedokážeme rozpustit sami.

Zároveň ale vím, že to neznamená vzdát se zodpovědnosti za svůj život. U mnoha lidí vidím tendenci stavět se do role oběti, jako by jejich život řídily minulé události nebo minulé životy. Já věřím, že většinu situací si vytváříme sami – skrze své myšlenky, přesvědčení a rozhodnutí. Myslím si také, že každá duše má v životě určité překážky, které může překonat, pokud se vědomě rozhodne.

Podobné terapie vnímám jako pomocnou ruku, ne jako zázrak, který všechno vyřeší. Uzdravení totiž nikdy nepřichází zvenčí. Ten skutečný zázrak tvoříme my sami, tím, čemu věříme a jak se rozhodneme žít.

Cesta, která spustila změnu

Mně aurachirurgie otevřela nové obzory. Sice mi nepřinesla okamžité vyléčení, ale hodně mi pomohla. Minimálně v tom, že jsem vyzkoušela opět cestovat, což pro mě znamená svobodu a hojnost.

Cesta do Lichtenštejnska mi ukázala, že jsem připravená. Okolnosti se změnily a já mohla znovu odjet na delší dovolenou. Vědomí se posunulo a s ním i vnější realita. Na jaře letošního roku jsem totiž udělala velmi silné rozhodnutí, že pojedu do Lichtenštejnska, i kdyby mi mělo být cestou zle. A možná právě tato vnitřní síla rozpohybovala celý proces uzdravování.

Dnes už neřeším, co přesně pomohlo. Důležité je, že jsem si užila báječnou dovolenou u moře. Možná by se to nestalo, kdybych tehdy neposlechla volání vydat se za aurachirurgem. Měla bych strach, že to nezvládnu.

Jenže co je strach? Je jako železná košile – svírá a paralyzuje. Jak píše Napoleon Hill ve své knize Jak přelstít ďábla, právě strach je výtvorem ďábla, který se nás snaží ovládat. Co si pod pojmem ďábel představíte, to je na každém z vás. 😊

Ke Gerhardovi jsem nejela s očekáváním, že mě ze dne na den vyléčí. Chtěla jsem ho poznat, zažít aurachirurgii na vlastní kůži, a to se mi splnilo.

Cestu do Lichtenštejnska vnímám jako součást „bridge of incidents“, tedy sledu událostí, které mě krok za krokem vedly k uzdravení. Přesně tak, jak jsem to mnoho měsíců viděla ve své představě. Když žijete z konečného výsledku, začnou se kolem vás dít situace, které zdánlivě nedávají smysl, ale dohromady tvoří mozaiku vašeho splněného přání.

Vaše vizualizace a vnitřní práce spustí sled událostí, který vás vede do vašeho vysněného přání!

Když je žák připraven, objeví se učitel

Pro mě se tato cesta stala jedním z mých letošních úspěchů. Byla důležitou částí mého procesu uzdravování a mé celkové transformace a zodpověděla mi mnohé otázky. Zda mi nějak zásadně pomohla v léčení? Záleží na úhlu pohledu.

Vyzkoušet toto léčení vám vřele doporučuji. Najděte si však dobrého aurachirurga! Jak ho poznáte? Nejlépe vám odpoví vaše intuice. Vyberte si člověka, který vám sedí a kterému důvěřujete. Důležitější než tituly je podle mě pochopení těla a úcta k jeho moudrosti. A v tom je pan Gerhard výjimečný.

Dlouho jsem měla pocit, že mé tělo je jako zraněné dítě, které volá o pomoc, a já mu nerozumím. Snažila jsem se vše rozklíčovat, ale nepřišla na to. A jak se říká, když je žák připraven, objeví se učitel, tak v mém případě se objevil Gerhard. Díky němu se moje mozaika složila. Pochopila jsem, proč mě tak dlouho provázel smutek, bezmoc a pocit, že mému tělu někdo ubližuje.

Dnes už vím, že kořeny sahaly dál, za hranice tohoto života. A moje duše to věděla dřív než já.

Setkání s Gerhardem mi přineslo úlevu a pochopení. Nejen pro to, co se dělo v posledních letech, ale i pro mnohem hlubší vrstvy mého bytí.

Ať už jste na cestě k uzdravení těla nebo mysli nebo jen pochopení toho, co se ve vašem životě děje, přeji vám snadné přesouvání do vaší vysněné paralelní reality.